Do vládní koalice v Izraeli přistoupila strana Izrael náš domov Avigdora Liebermana. Ten se zavázal prosadit mírovou dohodu s Palestinci. Zároveň se tamní média shodují, že nová koalice usnadní zavedení trestu smrti pro teroristy.
Zmíněné informace jsou tematicky na hony vzdálené od témat, která řešíme u nás resp. v celé střední a západní Evropě. Na rozdíl od Izraele se v našem prostoru nepodnikají reálné kroky pro ochranu obyvatel proti masivní migrační vlně a rizik, která z ní vyplývají. Bojíme se nazývat věci pravými jmény a ve jménu politické hyperkorektnosti pracujeme na vlastní destrukci.
Místo opravdových problémů věnují evropské levicově-sluníčkářské elity čas a energii tématům, která si často zaslouží mnohem menší míru pozornosti, než je jim dopřávána. Takže se na špičce zájmu ocitá hon za genderovou vyvážeností, kvótami žen v politice, právy sexuálních menšin apod. Zda jde o zásadní problémy a výzvy, kterým je třeba čelit, nechám na posouzení každého čtenáře. Já jsem přesvědčena, že ne.
A dokonce se odvážím tvrdit, že tato zástupná témata nejenom zastiňují ta opravdová, ale dokonce znemožňují jejich řešení. To se odráží třeba i ve vztahu ke zmíněnému Izraeli, vůči kterému se vymezil třeba i americký prezident Obama, antisemitismus vzrůstá i v Evropě.
Kam to všechno povede? Nechci malovat čerta na zeď, ale správným směrem určitě nejdeme. Dokladem toho je třeba doslova absurdní záležitost, kdy parta lidí, která nelegálně obsadí budovu bývalé kliniky, dostane od Nadace Charty 77 cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost, což považuji za výsměch všem opravdu statečným jedincům, kteří se nebáli postavit totalitním režimům v minulosti.
Snad se včas dokážeme vzpamatovat a vrátit ke zdravému rozumu dřív, než nás k tomu donutí okolnosti. V současné situaci si totiž neumím představit, že by naše společnost dokázala čelit takovému tlaku, jakému je po léta vystaven například Izrael.
