Chtěl bych být Ukrajincem!

Tohle moje přání má i nějakou tu podmínku. Nechci být lecjakým Ukrajincem, ale zas ani nějakým privilegovaným Ukrajincem s velkým U. Asi bych to měl zkusit rychle vysvětlit, než mě mojí milí tolerantní spoluobčané ukamenují...

Ten můj Ukrajinec by měl být odešlý za prací do Česka. Tam už žije několik let, takže česky rozumí a domluví se. Pracuje u stavební firmy, která nemá nouzi o práce - ani v době krize, ani v době po krizi. Má pronajatou garsonku a bydlí tam se svojí ženou. Vyučený je čímkoliv, může mít i nějakou tu školu (nebráním se ani vojenským hodnostem či stomatologii), ale důležité je, že se už dávno naučil spousta řemesel. Umí omítat, obkládat, betonovat, dláždit, zdít, svářet, jezdit s náklaďákem, zvládá základy instalatéřiny i elektriky. Co neumí, tak se naučí. Je prostě šikovný.

Dělá od 7 hodin do 17:00. Po práci, když sežene melouch, tak na něj dorazí nejpozději do 18:00 (podle místa). Převlékne se a další dvě až tři hodiny omítá. Když to má hotové, lehce uklidí, převlékne se zpátky do civilu, dá si sluchátka do uší a s úsměvem se rozloučí. Je pořád v pohodě a nevím, co má ještě tenhle večer v plánu. Přeci jenom, v sedm ráno má být zas na stavbě...

Od sedmi do pěti dělá pondělí až pátek. V sobotu podle potřeby, ale nejlépe samozřejmě, když je to na celý den! Ale v neděli, to už nedělá! To dělával dřív, ale teď, teď už ne...

Tak už víte, proč obdivuji svůj idol? Není to žádná vypěstovaná hvězda z MTV ani ulízaný Beckham z reklamy, ale mě zcela stačí. Být takhle šikovný, takhle pracovitý a takhle neúnavný - co víc si přát?

*****************************
************
***