Armáda má dostat méně peněz ze státního rozpočtu. Je to další důkaz rozpadajícího se státu, který chtěl někdo řídit jako firmu. Bezpečnost je jedním z hlavních úkolů každé země.
Kdo vidí a slyší, tomu je jasné, že nežijeme v klidném světě. A je jisté, že v nejbližších letech to nebude lepší. Evropa je obklopena ohnisky nestability a lokálních válek. O vnitřní zdravotní krizi nemá smysl mluvit. Její prodlužování může přinést velké sociální problémy, a tudíž oslabení evropských zemí, což může lákat různé dobrodruhy a nepřátele svobody. Právě nyní je třeba dát jasně najevo, že jsme připraveni se bránit. K tomu armáda potřebuje vybavení, a to stojí peníze. O část z nich ji vláda chce připravit.
Komunisté samozřejmě využívají svůj vyděračský potenciál a v rámci strategie „čím hůře pro zemi, tím lépe pro nás“ podmiňují podporu rozpočtu škrtáním peněz pro armádu. Je to nehorázné a nemyslitelné. Chyba je samozřejmě především na vládě, která svoji existenci postavila na komunistické podpoře. Politika není jen prostá správa země, i když ani tu vláda nezvládá, ale také podpora určitých hodnot. Nic takového vláda nemá, komunisté ano, byť v jejich zvrácené podobě. Přišli si vybrat cenu za svoje hlasy pro vládu. Tou cenou je bezpečnost České republiky.
Ženy a muži v uniformách armády České republiky za třicet let dokázali, že se vyrovnají svým partnerům ze zemí NATO. Za svoji službu své zemi mnozí z nich položili svoje životy. Ano, i toto ke službě v armádě patří a ti, kteří do vojenských služeb vstupují, jsou srozuměni i s tímto rizikem. Jsou na to připraveni. Povinností státu je ale zajistit co nejvyšší bezpečnost svých vojáků, personálně, materiálně, technicky apod. Škrty naší vlády ale jdou zcela proti tomu!
Je to proto, že nerozumí tomu, co je vlastně jejím úkolem. To, co vědí vojáci, netuší vládní politici. Svým ignorantstvím si zahrávají s bezpečností nás všech. Nerozumí významu spojenectví, proto nechtějí přispívat do rozpočtu obrany, jak slíbili. Dějiny nás měly naučit, že k bezpečí uprostřed Evropy potřebujeme spojence a vůli se bránit. Tu vůli ale nestačí proklamovat, musí se projevit činy. Tím nejjednodušším je dát vojákům prostředky, které potřebují ke své práci. Není možné svěřit obranu země zájmům komunistické strany. Vláda, která neřídí zemi, protože to neumí, riskuje v současné době to nejcennější, co máme: naši svobodu.
