Utíkat nebudeme

Třetí útok na české vojáky v Afghánistánu během několika málo týdnů opět otevřel téma, zda by se naši vojáci z těchto míst neměli stáhnout...

Zdá se, že ti, co s podobnými návrhy přicházejí, si ani v nejmenším neuvědomují, že v tu chvíli budeme mít nepřítele za humny.

Naši vojáci odvádějí v nelehké zemi a v nelehkých podmínkách skvělou práci pro naše bezpečí tady doma a měli bychom na ně být pyšní a maximálně je podpořit. Uvědomme si, že čím menší počet spojenců v zemi, která je desetiletí zmítána válkami a konflikty, tím slabší místní vláda a tím silnější Talibán. Zklidnění poměrů není záležitostí několika let. Spíše desetiletí. To jen ve zkratce.

Bolestně se mě dotýká každá smrt našeho vojáka, cítím s jejich rodinami a klíčové je, jak se v takovém případě postarat o jejich rodiny, děti. Jaké poskytujeme zázemí pro válečné veterány, pro ty, kteří si z válek přinesli zranění a doživotní následky.

Intenzivně pojďme diskutovat také o zodpovědnosti médií v podobných případech. Protože jsme také v informační válce. Exkluzivní informace prodává. Může prodávat i za cenu života? Mají média právo zveřejnit interní a strategické informace jen proto, aby měly obrovský titulek a stovky kliků? Bez ohledu na to, jak fatální důsledky může taková informace mít? Nemělo by být v zájmu všech zjistit, kdo takovou informaci poskytl a proč?

Toto jsou věci, které musíme v souvislosti s působením našich vojáků v zahraničních misích řešit. Nikoli to, zda ve chvíli, kdy je to zrovna velmi těžké i smutné, vojáky stáhneme. Nestáhneme. Jsme spolehliví a hrdí spojenci a utíkat nebudeme.

(Zdroj: komentář Právo, 26. 10. 2018)