Zcela souhlasím s tím, že jednorázové výrobky z plastu bychom měli postupně nahrazovat. Díky masivní medializaci víme o zákazu brček, plastových příborů a tácků, vatových čisticích tyčinkách…
Odborníci uvádějí, že až padesát procent produkce ze syntetických materiálů je na jedno použití. To jsou nesporně zarážející údaje. Současně si kladu otázku, zda ještě přes jednotlivé stromy vidíme les v jeho šíři a souvislostech.
Spisovatel Fred Pearce, ekologický konzultant píšící pro New Scientist a autor knihy „Zpovědi ekohříšníka“, uvádí, že superlodi zásobující Evropu vším od vánočních dárků až po počítače, vypouštějí smrtonosné chemikálie z nečistého paliva a působí tisíce úmrtí. Odhaduje, že nyní pluje po mořích 100 000 lodí a počet dále roste. Protože z asijských průmyslových podniků se dováží stále více zboží k evropským a severoamerickým spotřebitelům.
Jeho slova potvrzují i ti, kteří tyto zaoceánské kolosy samy užívají. Christian Eyde Moller, šéf lodní společnosti DK z Rotterdamu, popsal palivo obřích lodí jako „pouhou odpadní ropu, která zbyde po vytěžení všech čistších složek paliva. Je to skoro totéž jako asfalt. Je to nejlacinější a nejšpinavější palivo na světě“. Pravidla britské(!) Mezinárodní námořní organizace (IMO) dovolují, aby palivo mělo až 4,5 % síry. To je 4500krát více, než dovoluje Evropská unie u paliva pro automobily! Pro představu tak nákladní největší loď vyprodukuje až 5000 tun síry za rok. To je stejně, jako 50 milionů běžných osobních aut.
Rozumím, že plastový odpad v mořích a oceánech (a nejenom tam) je problém a musíme se zamyslet nad naší spotřebou jednorázových plastových „pomocníků“... Zamyslet a něco s tím udělat! Ale v kontextu celkové spotřeby, tedy onoho zmiňovaného palivového odpadu, mi to přijde jako „kapka v moři“. Nezpochybňuji ani jedno, jen bych apeloval na koncepční přístup ke spotřebě, odpadům, ekologii atd., protože všechno se vším nebezpečně úzce souvisí!
