Tak teď se snad ukáže, kde je pravda a kdo je nebo není podvodník

Sled událostí kolem osoby Andreje Babiše, které se za poslední rok dějí a zejména jeho reakce na tyto události, mně přiměly zamyslet se, jak daleko se v naší zemi během posledních let posunuly pomyslné hranice morálky...

Jak se změnily hranice osobní zodpovědnosti veřejně činných osob a hranice samotného vnímání těchto činů veřejností.

Před šesti lety odstupovali z vlády ministři kvůli dvěma milionům korun, které v rámci rozvodového řízení zatajili před manželkou. Před patnácti lety odstupovali ministři kvůli akademickému titulu, který si neprávem uváděli na vizitkách. V dnešní době jsme v situaci, kdy ministr, na kterého padal vážný stín podezření z finančních machinací a dotačních podvodů v desítkách milionů korun, dlouho a tvrdošíjně odmítal ministerský pašalík opustit i za cenu pádu vlády. Jsme v situaci, kdy tentýž člověk v dubnu veřejně hlásal, že by poslaneckou imunitu zrušil a pak se za ni ale klidně schovával. Jsme v situaci, kdy jiný ministr, zodpovědný za justici v této zemi, bez skrupulí a jakýchkoli důkazů obviňuje policii z podjatosti a politického načasování. Tichou tolerancí nás volených a unaveným nezájmem veřejnosti se ocitáme se na samotné hranici demokracie a principů právního státu.

Nechci moralizovat. Nechci kázat. A nechci poučovat. Dovolím si ale něco málo vzkázat lidem, kteří v oněch událostech více či méně figurují.

Samotné datum žádosti o vydání dvou lídrů hnutí ANO není důvodem pro to, aby si někdo stěžoval. Vždycky se najde důvod pro to, aby si někdo myslel, že je to načasované. Jednou to budou další volby, podruhé politické hádky o důležitý zákon a potřetí třeba Vánoce. Naopak, Andrej Babiš není v tuto chvíli člen vlády, je jen řadovým poslancem. Nebo bychom snad chtěli, aby nám policisté odváděli někdy v budoucnu „v klepetech“ ministra nebo snad dokonce premiéra? Nikoli. Jestli je vhodný čas, je to nyní.

Ministr spravedlnosti měl za čtyři roky, co je ve vysoké vládní funkci (a teď počítám i náměstkování na ministerstvu financí) dost času na to, aby se tzv. rozkoukal a věděl, co je v jeho pozici únosné a co ne. Co může do médií vykládat jako podnikový právník Agrofertu a co jako ministr, nota bene spravedlnosti... Také by měl vědět, že autorizace jakéhokoli rozhovoru do médií je z pozice redaktora dobrá vůle, nikoli povinnost, a že jednou vyřčené slovo už nikdy nevrátíš. Jednoduše řečeno, novinář nic autorizovat povětšinou nedává, a pokud to dělá, je to slušnost a vstřícný krok a není možné se to pokoušet využít k dodatečné cenzuře.

Pan ministr Pelikán se někdy již ve druhém či dokonce prvním semestru Trestního práva na fakultě jistě učil, že orgány činné v trestním řízení, včetně policejního orgánu, jsou povinny postupovat z úřední povinnosti, takzvaně ex officio. To znamená, že jakmile mají splněné podmínky pro nějaký procesní úkon, kterým je i zahájení trestního stíhání, musí podle litery zákona i trestního řádu konat. Nemohou tedy zůstat laxní a čekat, až se něco vyvine. Toto pan ministr Pelikán určitě moc dobře ví, stejně tak, jako to podle mého názoru velmi dobře ví i pan poslanec Babiš.

Panu Faltýnkovi bych aktuálně rád vzkázal, že pokud křičí do médií, že ani on, ani Andrej Babiš nemohou být vyšetřováni z dotačního podvodu, protože v době, kdy celá kauza Čapí hnízdo reálně vznikla, ještě neexistoval nový trestní zákoník, kde je dotační podvod definován, že to není pravda a že by měl raději mlčet, protože pokud by náš právní systém měl toto konání posuzovat podle starého trestního práva, platného do roku 2009, byla by horní sazební hranice trestu ještě o dva roky vyšší. Jinými slovy, hrozilo by jim, že půjdou do tepláků na dvanáct, nikoli jen na deset let. Za podvod.

Pana Babiše bych rád upozornil na to, že pokud se spoléhá na čas a to, že policie do voleb nestihne celý případ uzavřít, on získá novou imunitu a nově složená Poslanecká sněmovna jej odmítne k novému vyšetřování vydat, budu se já, Jan Bartošek, ať již se v této ctěné sněmovně ocitnu či nikoli, ze všech sil snažit, aby se tak naopak stalo. Aby se celé vyšetřování dotáhlo do konce a celý národ věděl, zda je Andrej Babiš opravdu podvodník nebo ne. Také bych chtěl Andreje Babiše upozornit na to, že pokud jsou v účelových převodech majetku v souvislosti s celou kauzou Čapího hnízda skutečně „namočeny“ jeho děti a švagr, znamená to, že Andrej Babiš popřel to, co je podle jeho vlastních slov jemu nejsvětější, a to „chránit svou rodinu a nejbližší“. Protože mu zkrátka musí být jasné, že ani jeho švagr, ani děti poslaneckou imunitu mít v příštím volebním období nebudou a že to budou oni, kdo mohou nakonec v těch teplácích skončit místo něj.

A konečně bych něco vzkázal i panu premiérovi Sobotkovi. Jestliže má ve vládě ministra, který činí nepřímý nátlak na orgány činné v trestním řízení, měl by z toho vyvodit důsledky. Pokud to neudělá, veřejnost nikdy nepřestane mít pocit, že vládní garnitura ovlivňuje trestní řízení, že se v České republice nikdy žádného nestranného vyšetření ani objektivity nedočkáme a že česká spravedlnost je slepá. Všichni rádi hovoříme o očištění země od kmotrů, grázlů, zločineckých spolků a zkorumpovaných patiček, ostatně volební programy jsou plné takových prohlášení... Takže pane premiére, konejte. Pane ministře Pelikáne, začněte se chovat jako ministr spravedlnosti a ne jako právník Agrofertu. A páni poslanci Babiši a Faltýnku, přestaňte se chovat jako ve školce. Pokud jste opravdu nevinní a vaše verze o dětech/vlastnících Čapího hnízda není fiktivní a účelová, předložte prosím policii důkazy. Myslím, že dokumenty, které budou prokazovat, že se děti a švagr skutečně starali o chod firmy, chodili na valné hromady nebo tam alespoň poslali advokáty s plnou mocí, budou stačit. Pokud je ale nemáte, nemůžete se divit, že to policii zajímá a že většinu nás v Poslanecké sněmovně také. A proto jsem dnes hlasoval pro vaše vydání.