Připomínka Dne boje za svobodu a demokracii nebyla za těch uplynulých 29 let snad nikdy naléhavější. V těchto dnech čelíme politické krizi vyvolané nekončícími problémy a nejasnostmi okolo premiéra naší země.
Přestože lidé demonstrují proti jeho setrvání v čele vlády, přestože Senát jej de facto vyzval k odstoupení, přestože to samé učinila opozice, přestože je svolána mimořádná schůze s hlasováním o nedůvěře jeho vládě, premiér vzkázal, že nikdy neodstoupí. Nikdy. Kdo viděl, jakým způsobem premiér tento vzkaz pronesl, patrně v první chvíli nechtěl věřit, že toto pronesl člověk, který stojí v čele středoevropské, západně orientované země. Avšak stalo se to. Premiér má na své straně prezidenta, který ho, zdá se, podrží za všech okolností, má na své straně svá média, která za něho vyrazila do boje pomocí dehonestačních praktik. Už to známe, patří to ke způsobům tohoto prvního z ministrů. Místo noblesy, zvýšených standardů na chování své a svého okolí, citlivosti na vyhodnocování konkrétních situací tu máme vyhrůžky, lži, zlost, křik a zastrašování.
Můžeme za tím úporným lpěním na setrvání v úřadu, za potměšilou radostí hlavy státu z kooperativního tahání za nitky vidět různé příběhy. A nemusí se nám vůbec líbit.
Máme však možnost vyjádřit svůj názor, nespokojenost. Avšak musíme být vytrvalí. Demokracie nám takto ukazuje, že není samozřejmostí, že jednou vybojovaná tu zůstane napořád. Nezůstane. Musíme se o ni prát zas a znova. Nebo přijdeme o všechno.
Situace je vážná. Ale opět nám dává naději.
