Bezpečnost vnímáme jako něco samozřejmého. Války a násilí sledujeme v televizních zprávách nebo na internetu. Zdají se nám být daleko. Jsme součástí světa, který byl dosud nedotknutelný.
To, co se děje tam někde jinde, se u nás nemůže stát. Je to iluze, protože válečné konflikty, nepokoje nebo hrozby konfliktů se dějí pár hodin letadlem od nás. Neuvědomujeme si, že svět je velmi nebezpečné místo. Poznali to účastníci nedávného letu nad Běloruskem.
Vojenské letadlo evropské země donutilo přistát civilní letadlo letící z jednoho města Evropské unie do jiného města Evropské unie. Po přistání byl zatčen vládě nepohodlný občan oné evropské země. Zdá se nám to nemyslitelné. A mělo by nás mimo jiné přimět konečně vážně přemýšlet nad tím, jak pečujeme o vlastní obranu. Na našem kontinentu jsou porušována základní pravidla civilizovaného světa.
Chceme-li žít i nadále v klidu tak jako dosud, musíme se naučit čelit třem hrozbám. První je celosvětová. Přestaňme si něco nalhávat. Existují vlády, které si nepřejí vzájemně výhodnou spolupráci. Buď usilují o vlastní světovou dominanci nebo se našich pravidel a způsobu života bojí. Především proto, že je příkladem jejich vlastním nesvobodným občanům. Vzpomeňme si na dobu před třiceti lety. Věděli jsme, že za našimi hranicemi žijí lidé jinak. Lépe a svobodněji. I to nás motivovalo ke změnám. Těmto silám se nedokážeme bránit sami. Musíme spolupracovat s jinými. To něco stojí. Minimálně naši aktivitu a spoluúčast na společném zájmu.
Druhé, byť jiného druhu, ohrožení naší bezpečnosti je případná neshoda s naším okolím. To se nyní jeví jako zbytečná obava. Ale dobré vztahy se sousedy se musí pěstovat. Není to nic samozřejmého ani daného. Naším bytostným národním zájmem je se sousedy spolupracovat a znát důvody jejich rozhodování a pomáhat si, kde je to možné. Můžeme se lišit v jednotlivostech, ale musíme se soustředit na společný cíl. I naši sousedé mají svoje vlastní sousedy, kteří již jim třeba nejsou tak nakloněni jako my. Pochopme, že hranice naší bezpečnosti neleží v Krkonoších nebo na Dyji. Měli bychom být první, kdo sousedovi v nesnázích pomůže a vyjde mu vstříc. Nepovyšovat se, nerozdávat rady, být srozumitelní.
Třetí hrozbou je naše vlastní slabost. Nefunkční, ekonomicky slabá a politicky rozhádaná země je lákavý terč pro každého, kdo to s námi nemyslí dobře. Často si ztěžujeme na to, že jsme malí a musíme se přizpůsobovat těm velkým. Ve skutečnosti v evropském měřítku malí vůbec nejsme. Sami svoje možnosti zmenšujeme vlastní malostí, ať ekonomickou či politickou. Ponížené „navrácení“ peněz armádě ze začátku roku díky komunistickým rozmarům je jen špičkou ledovce. Ptejme se, jak jsme připraveni na kybernetické hrozby, proč někteří zpochybňují naše tajné služby a přímo nahrávají našim nepřátelům.
Ve světě kde je život stále složitější a nebezpečnější, jsme se stali potížisty pro naše partnery, nesrozumitelnými pro naše sousedy a nebezpečnými sami sobě.
Potřebujeme obnovit a současnosti přizpůsobit strategii národních zájmů. To vyžaduje osobní úsilí, ekonomické investice i zapojení těch nejlepších lidí. Pravidla, která nám vyhovují, a která chceme, aby byla zachována, musíme být schopni bránit. Nejdříve si musíme udělat pořádek sami u sebe
