O hrách na „kdyby“

Kdybych já byl kovářem a měl jeho sílu… zpívá ve svém hitu ze šedesátých let Petr Spálený. Pokud bych parafrázoval text téhle písničky do současné situace na politické scéně, mohla by klidně začínat slovy „kdybych já byl premiér“.

Co by kdo udělal na premiérově místě je téma číslo jedna v každé hospodě České republiky. (samozřejmě vyjma okamžiků, kdy naši začínají v Paříži hrát hokej) A troufám si říct, že ani v kadeřnictvích to nebude jiné. Dalo by se říci, co půllitr, to názor. Já, coby reprezentant třetí koaliční strany, bych z politicko-diplomatického hlediska měl stát tak trochu stranou a počkat, jakým způsobem si to ti dva (myšleno Sobotka s Babišem aka ČSSD versus ANO) vyříkají – koneckonců jde přeci jen o spor mezi nimi. Na druhou stranu mně ale z čistě lidského hlediska současná situace nevýslovným způsobem štve. Štve mně to, že premiér více méně vyčkává, kdy vedení ANO „rupnou nervy“ a vypoví koaliční smlouvu, aby to nezůstalo na něm. Štve mne, že se Andrej Babiš chová jak v mateřské školce, kde mu Pepíček Nováků dupe po jeho oblíbeném žlutém hrochovi. Štve mne, že se musím dívat na zástupy demokraticky zvolených lidí, kteří se buď z obavy o konec pohodlné a zajištěné existence bojí projevit svůj vlastní názor anebo slepě věří Zlu. Nevím, co je horší. „Demokracii bychom měli, tak teď ještě ty demokraty“, říkával T. G. Masaryk a já si na to poslední dobou tak nějak stále víc vzpomínám.

Co mne ale štve nejvíc je, jakým způsobem prezident českého státu ohýbá Ústavu. Základní pilíř každé demokracie. Není zkrátka možné, aby jeden jediný člověk – a může mít na své nepřátele sebevětší pifku – dostával svým tvrdohlavým jednáním do nesnází celou republiku. Záměrné protahování odvolacího procesu Andreje Babiše je nejenom protiústavní ale také trapné a ponižující. Dělá z nás banánovou republiku, Balkán a kdovíco ještě. A Ústavní soud, na který se prezident minulý týden obrátil s tím, aby rozhodl, zda může nebo musí Babiše odvolat, Zemanovi nepomůže. Od toho tady totiž Ústavní soud není a nikdy ani nebyl. Od toho je tady Ústava.

Co půllitr, to názor. Taky si ten svůj teď vypiju. Takže: kdybych já byl premiér, udělal daleko větší personální změny ve vládě, než jen na postu šéfa státní kasy. Odvolal bych nejenom ministra financí, ale všechny ministry za hnutí ANO. Především na ministerstvu spravedlnosti by se možná pohnuly ledy a kauzy typu Čapí hnízdo by se konečně posunuly dál. Třeba by se opravdu přišlo na to, že Andrej Babiš je v kauze s evropskými dotacemi nevinný. A třeba by se opravdu přišlo na to, že ani v případě korunových dluhopisů nepodváděl. Ale třeba také ne.

Kdybych byl premiér, pokusil bych se se zbylým koaličním partnerem domluvit na podobě, ve které by menšinový kabinet dovedl zemi k řádným volbám. Vypisovat ty předčasné, na prázdniny, kdy má polovina republiky naplánované dovolené, je nesmysl. Pokusil bych se také domluvit s parlamentní opozicí, aby v zájmu ukončení vládní krize takovou menšinovou vládu pro ty čtyři nastávající měsíce alespoň tolerovala. Oznámil bych vlastního stranického kandidáta na budoucího prezidenta České republiky. Protože člověk, který nerespektuje Ústavu, nemůže být prezidentem.

Premiérem ale nejsem. A nemám jeho sílu. Možná ale nechám Bohuslavu Sobotkovi zahrát v rádiu tu písničku Petra Spáleného.