Jak moudré. Jak jednoznačné. Samo o sobě noblesní. Vlastní nositeli jména Schwarzenberg, jejichž rodovým heslem na erbu je právě latinské Nil Nisi Rectum (překládáno také jako Nic než spravedlivé).
Měl jsem tu čest znát knížete Karla Schwarzenberga osobně. Jako politika, ale hlavně jako člověka. O šlechtě se traduje mnohé... Co a jak dělají, jaké mají zvyky, způsoby (uslyšíte i manýry nebo móresy) atd. Ono dost záleží na tom, s kým o šlechtě mluvíte, ale nejlepší obrazek si uděláte až ve chvíli, kdy máte tu čest se s nějakým skutečným šlechticem setkat osobně. A věřte mi, že jde opravdu o čest. Oni to jsou sice lidé z masa a kostí, jako kdokoli jiný, ale povětšinou je od lidí bez aristokratických kořenů svým způsobem odlišuje výchova. Ta jejich je, domnívám se, víc založená na úctě k tradici rodu, jeho historii, odkazům předků aj. A to je velký závazek. Předat vše dál svým potomkům a nejlépe vlastním přičiněním i obohatit. Aristokracie je mnohými považovaná za bohaté bez zásluh – oni jen "zdědí a mají se jako králové"... Jistě, zdědí, ale co přesně? Významnou roli totiž také hraje množství, stav, výše běžných provozních nákladů nebo potřebných investic aj. Řeknete si: No nic, je potřeba vydělávat! Skutečným bonusem pak je, když je tomu samotný majetek nápomocný. Majetek, to jsou totiž také povinnosti, starosti, odpovědnost atd. Velmi často se s tím pojí i péče o lidi, kteří na onom "šlechtickém" pracují. Právě k tomu bývá šlechta vedená výchovou a není neobvyklé, když od jejích zástupců uslyšíte, že ony majetky rodově nabyté považují pouze za sobě svěřené s povinností jejich zachování a ještě lépe předání zhodnocených dalším generacím. Oni to vnímají jako součást dané oblasti, součást tamního života, kolečko v puzzle prosperity a významu regionu. A nijak mimořádné nejsou ani přátelské vazby s "lidmi z podhradí"...Dopouštím se zde se s trochu nostalgickým úsměvem na tváři a přeci jen s určitým smutkem na srdci při vzpomínce na pana knížete drobné nadsázky, ale... Každý, kdo znal Karla Schwarzenberga nejspíš potvrdí, že ryzejšího člověka často nepotkáte. Chtělo by se mi vybrat všechna ta pravdivá vyznání a vzpomínky na pana knížete ze všech smutečních proslovů ze zádušní mše v katedrále sv. Víta, ale... Kdo ho znal, ví, a byly to přesně ty důvody, proč jsme si knížete Karla Schwarzenberga nesmírně vážili. A ono na to veřejné zopakování nejspíš bude muset brzy dojít, opět si připomenout, co je správné, morální, poctivé. Protože zpět na správnou cestu nás nezavede nic než právo.Milý kníže, možná jste to sám ani netušil a dnes byste mi se svým typickým úsměvem a skromně oponoval, ale i já jsem se od vás mnohému naučil a vlastně trochu lituji, že nebylo víc času vyptávat se, diskutovat, odkoukávat. Člověka, diplomata, politika, lesníka a hostinského jako vy už teď s lítostí postrádáme, ale budeme na vás s láskou vzpomínat a věřím, že ve vaši nástupci dokáží ve vašem odkazu důstojně pokračovat.
Ať je vám země lehká
