Téměř o každých volbách se říká, že jsou zásadní pro další vývoj země. Jenže nějaké ty volby jsou velmi často a problémy, které se nám zdají v danou chvíli zásadní také. Nyní nás ale opravdu čekají ty nejdůležitější volby.
Nejde o běžné problémy a selhání, které vidíme všude kolem nás. Je ohrožena podstata demokratických principů i institucí, hroutí se fungování státu. Pokud ale nedokážeme jako společnost oddělit ty podstatné hrozby od běžných, nepřesvědčíme lidi, že tentokrát nezveličujeme nebezpečí, kterému čelíme, můžeme dopadnout jako ten chlapec v příběhu, který mnohým z nás vyprávěli, když jsme byli malí.
Chlapec se koupal a volal z vody, že se topí, i když to nebyla pravda. Lidé mu přispěchali na pomoc, ale on ji nepotřeboval. Smál se, jak je napálil. Pak se jednou opravdu topil a potřeboval, aby mu lidé věřili, nikdo už tomu vtipálkovi na pomoc nepřispěchal a on dopadl špatně.
Opozice potřebuje, aby lidé pochopili závažnost situace, do které nás vláda dostala. Ty nejdůležitější hrozby jsou tři a týkají se podstaty života v České republice.
Je ohrožena naše bezpečnost. Nejdříve pomalu, ale setrvale, a nyní již bez skrupulí a stále rychleji jsme oddělováni od našich spojenců a národních zájmů a orientování na východ.
Je ohrožena naše prosperita. Svět se během pandemické krize nezastavil. Inovuje, vymýšlí, tvoří. Naše vláda hodila přes palubu živnosti a obchody, firmy, které zde během třiceti let vytvořily základní síť ekonomiky, která zaměstnává lidi, poskytuje služby, zlepšuje náš život. Vedle toho nás vláda neskutečně zadlužila, aniž má plán, jak zpustošenou zemi obnovit. Nepodporuje inovace, ale věnuje se dotacím a obchodům několika vybraných firem až podezřele blízký premiérovi a dalším spřízněným lidem. Místo podpory domácí ekonomiky dovážíme předražené cosi z Číny. Kdo to nakonec zaplatí je nezajímá, protože oni to nebudou.
Je ohrožena naše svoboda. Všimněte si, kolik vládních rozhodnutí je později označeno soudy jako protiprávní. Množí vládnoucí politici se již ani nesnaží postupovat v souladu se svojí přísahou na Ústavu. Prostě to zkusí, jestli jim to projde. Stejně se postupuje například při snaze ovládnout Českou televizi. Zde není zájem něco zlepšit, ale ovládnout. Třeba za cenu zničení všeho, co stát drží pohromadě.
Tyto tři hlavní hrozby pro vývoj v naší zemi mají jedno společné: neloajalitu ke společnému zájmu, k institucím, které ho mají chránit. Lidé, kteří nám vládnou, nehledají shodu, nezáleží jim na dobrém jménu země ani jejím osudu. Je jim jedno, z čeho budou žít lidé v zemi s prázdnou kasou a institucemi neschopnými jim pomoci. Jde jim jen a pouze o osobní prospěch.
Každý z nás by dokázal vyjmenovat další problémy, které ho trápí. Nyní je ale důležité, aby si co nejvíce lidí uvědomilo, že země se potápí a my všichni s ní. Není čas řešit dílčí spory. Nyní jde o podstatu všeho, na čem nám záleží. Budeme-li myslet jen na své problémy, zůstaneme v tom každý sám. Dokážeme-li znova najít to, co je důležité, co máme společné, získáme zpět svobodu, bezpečnost i prosperitu.
