Poprvé od listopadu 89 stahuje vláda Českou republiku do obřího dluhu. Navíc neví, za co ty peníze vlastně utratí. Pro takové jednání dochází slova, protože hazardérství s financemi nám nebylo nikdy vlastní.
Vládní propagandisté malují na billboardy čísla bez reálného základu. Vytvořili neexistující svět nových dálnic, nemocnic a sportovišť. Možná vláda uvěřila vlastní propagandě a myslí si, že je to jen hra. Není. Ten dluh budeme muset zaplatit. Sahají tím do kapes našich dětí a půjčují si od nich na Potěmkinovu vesnici, v kterou naši zem pomalu mění.
Neexistuje žádný plán, jak obrovský dluh využít. Slyšíme jen sliby a další a další čísla, která neznamenají nic. Na všechno bude, všechno postavíme, každému dáme, co potřebuje. Byla by to vlastně legrace, kdy se zde hanebně neprojídala naše budoucnost.
Touto čistou propagandou bez obsahu mění podstatu České republiky. Již není důležité, co se opravdu děje, podstatné je, zda si lidé myslí, že se to děje. Viděli jste starší český film Bílá paní? A vzpomínáte na scénu z mostem, který nestojí? A nepřipomíná vám to naši dnešní situaci?
Vláda si půjčila, protože mohla. Uzavřením ekonomiky unavená země potřebuje finanční injekci. Té se ale firmám a živnostníků nedostává. Obce a města se jim snažily pomoci podle vlastních sil, ale na potřebnou podporu to samozřejmě nestačí. Marně všichni čekáme na inteligentní a promyšlený plán rozvoje země. Dluhy se ztrácejí ve spotřebě, země se pomalu šine do propasti. Naše země nevzkvétá. Vzpomínáte?
Nikdy za posledních 30 let nebyla vládní ekonomická politika tak nezodpovědná a nekompetentní. Můžeme se lišit v názoru na výši daní, sociálních odvodů nebo minimální mzdy. Je úlohou politiků o to vést spor. Zde se ale děje něco mnohem zásadnějšího: každý z nás ručí vládě za dluh, který si bezmyšlenkovitě pořídila, aniž má představu, co s těmi penězi bude dělat. Takhle se neřídí ani země, ani firma, toto je chování gamblera bez soudnosti a zodpovědnosti. Co bude zítra ho nezajímá, hlavně, že hrací automat svítí a kolečka se točí. Nedělejme si iluze: jackpot nepadne.
Jediná šance na změnu je krok za krokem vyhrávat každé volby, které nás čekají. Potřebujeme seriózní politiky, kteří budou umět stavět skutečné mosty, ne jen to předstírat.
