Výsledkem panování této vlády je nefunkční stát a nejhorší situace země od roku 1989. Změnu může přinést jen taková většina ve Sněmovně, která prosadí vládu s novou vizí pro Českou republiku.
Znamená to porazit hnutí ANO v parlamentních volbách.Současný premiér mohl dosud doufat v roztříštěnost opozice. Navíc náš volební systém zvýhodňuje úspěšnější strany a koalice. To jsou racionální argumenty pro koalici názorově blízkých stran. A pak je tu ještě jeden, mnohem důležitější: chceme-li přesvědčit veřejnost, že dokážeme nastartovat Českou republiku, musíme dokázat, že umíme pracovat ve prospěch celku. Schopnost domluvit se a odsunout stranou neshody je předpokladem úspěchu nové vlády.
Tři strany se nyní domlouvají na vytvoření volební koalice. Je to začátek cesty. Abychom vůbec na ni vyšli, musíme porovnat svoje programy a shodnout se na konkrétních věcech, které jsou důležité. Každý z nás bude muset ustoupit a část jeho voličů tak může být zklamaná. Je proto velmi důležité být naprosto otevření. Říct jasně, že v tuto chvíli nejde o nuance v plánech cesty, ale o konečný cíl. Tím je posunout Českou republiku kupředu mezi moderní vyspělé země, zajistit její bezpečnost a ekonomickou budoucnost. K tomu potřebujeme spojit všechny, kteří o to mají zájem. Rozděl a panuj je politika současného premiéra. Propojit svobodomyslné a pracovité lidi je naše politika.
Opačná cesta by byla trvat na svých odlišnostech a nabídnout tak voličům více stran, než programů. Je to stará mámivá iluze hledání toho nejnovějšího, nejčistšího a úplně správného politika, který konečně vše změní. Každý, kdo nějakou dobu v politice působil a o něco se snažil, musel nutně udělat i chyby. Můžeme se na nich točit a dojít k chybnému přesvědčení, že cestou je najít někoho, kdo žádné chyby ještě neudělal. Inu proto, že zatím nedělal nic. K základním schopnostem politika by mělo patřit umění sjednocovat. Není problém zdůrazňovat svou odlišnost. Mnohem těžší je hledat to, co nás spojuje a na čem můžeme spolupracovat. Známe to z rodiny nebo obce, platí to i pro celou zemi. Říká se tomu pokora a kdo ji nemá, nesložil ještě lidskou ani politickou maturitu.Moje životní zkušenost je, že když začnete dělat něco užitečného, lidé se přidají. Společná práce posiluje soudržnost a pospolitost.
Rozjitřená společnost potřebuje směr, ke kterému se může přidat co nejvíce lidí. Před 31 lety i nyní je to svoboda. Postupně, jako když loupete cibuli, vláda jednoho dotačního barona odlupuje její jednotlivé části. Současný stát jako lidské společenství se pomalu mění v dozorující a vše ovládající monstrum. Vrátit rozhodování o naší zemi lidem, to je prvním úkolem nové koalice.
Věřím, že většina si přeje změnu. Tři politické strany si myslí totéž. Jasně tím sdělují, že zájem České republiky je pro ně víc, než zájem stranický. Vědí, že obnova státu bude muset začít okamžitě, jakmile to bude možné. Pro tuto obnovu potřebují od svých spoluobčanů mandát. Aby ho dostaly, musí jim představit, co chtějí dělat. Proto se musí spojit nyní. Je to férové vůči voličům, kteří se s jejich plány mohou seznámit již před svojí volbou.
Často slyším výraz „to druhé Česko.“ Je jen jedno Česko. Dokážeme žít vedle sebe, umíme pracovat dohromady a máme rádi svou zem. Už bylo dost pokřikování a urážení. Potřebujeme spolehlivé političky a politiky, kteří dokáží pracovat s tím, co nás spojuje, ne zveličovat to, co nás rozděluje. Začněme každý sám u sebe. Tři politické strany – KDU-ČSL, ODS a TOP09 – právě to udělaly.
