Vysoké školy nečerpaly

Zpráva NKÚ si bere na mušku vysoké školy. Podle této zprávy se na rekonstrukce a modernizace vysokých škol vyčerpala méně než polovina. Zato platy rostou- dodávám.

Podle NKÚ je problém v tom, že ministerstvo školství jako správce programu navíc nemá ani přehled o tom, jestli a jak peníze poskytnuté na obnovu a rozvoj vysokoškolské infrastruktury pomohly. Ministerstvo se zjištěními NKÚ nesouhlasí, stávající dotační program průběžně vyhodnocuje a v současnosti připravuje podrobné podklady pro navazující program, uvedlo v reakci.

Problém „nečerpání“ na jedné straně a cinknuté čerpání fondů na rozvoj tělovýchovy a sportu (kauza Pelta – Kratochvílová) je dvěma stranami jedné mince. Tou je selhání státu jako investora. Za nečerpáním stojí podobně jako v jiných případech investiční nepřipravenost. Chybí projektová dokumentace, podle níž by se mohlo investovat a modernizovat.

Na druhou stranu, nevyčerpané miliardy pro investice na vysokých školách kontrastují s potížemi, se kterými se setkávají v řadě obcí při rekonstrukcích a modernizacích mateřských škol. Kdysi existoval dotační titul na ministerstvu financí, který bylo možné využít a o dotace požádat. Dnes zápasí řada menších obcí v okolí velkých měst a Prahy s nedostatkem míst pro děti ve věku mateřské školy. Stát dokázal jediné – přikázal, aby všechny děti povinně absolvovaly MŠ rok před plánovaným nástupem do prvních tříd.  Podobně jako v jiných případech žádné zásadní řešení problému nedostatku míst v mateřských školách nenabídl. Je to podobné jako v případě platů řidičů dálkové a městské hromadné dopravy. Stát přikázal zvýšit platy, ale bez toho, že by krajům poskytl na zvýšení platů prostředky. Teprve po nátlaku asociace krajů stát slíbil, že krajům pošle polovinu toho, co kraje žádají.

Vaclav Klaus mladší napsal k tématu dotací velmi trefnou poznámku zde.  Systém tak zvaných evropských dotací nejen že nenapravil dotační prostředí v Česku. Pokud si někdo na počátku těchto dotačních příležitostí v letech 2007 a 2008 dělal naděje, že systém evropských dotací přinese do jejich přidělování pořádek, byl vyveden z omylu. V českém prostředí se dotace proměnily opět pod rukama přičinlivých krajských politiků v systém prohlubující se korupce, například „tečkováním“ protěžovaných projektů. Ty nejznámější příklady jsou z regionu Severozápad a Středočeského kraje. Právě z tohoto důvodu byly regionální operační programy ovládané regiony zrušeny a převedeny pod správu státu. Klaus si všiml i takové drobnosti, jakým je „děkování“ za projekt – to jsou ony známé tabulky s vlajkou EU, že ten a ten projekt byl podpořen EU. Zatímco investice podpořené českým státem žádnou takovou tabulku mít nemusejí.

K investicím do vysokých škol je nutné dodat i časovou škálu. NKÚ tvrdí, že v letech 2011 až 2016 mělo být proinvestováno 14 miliard korun a skutečnost je za 5,5 miliardy. Toto období se týká dvou let vlády Petra Nečase a tří let vlády Bohuslava Sobotky. Je evidentní, že dotace mají „svůj běh“ bez ohledu na to, kdo je právě u vesla. Když si Bohuslav Sobotka usmyslel zvýšit platy ve státním sektoru, stačilo jen zlomit odpor ministra financí a vydat zákon. To v případě investic nelze. Zatím stále se bez projektových podkladů investovat nedá. Ostatně, o „syslování“ v resortech mluvil i nový ministr financí Ivan Pilný. Ministři vždy chtějí něco navíc a přitom nemají vyčerpáno z minulých let. Výsledkem „nečerpání“ je tudíž stav, kdy se projídá budoucnost. Vadí to někomu?