Už i Rakousko má „diktátora“?

Nejen Andrej Babiš může škrtat na kandidátkách. Prosadil si to i nový šéf lidovců v Rakousku Sebastian Kurz. Má být trumfem proti svobodným.

Lidovcům se po jmenování Kurze do vedení strany rychle zvedly předvolební preference a nově by je volilo 35 procent Rakušanů. To je o pět procent více než protiimigrační FPÖ Heinze-Christiana Stracheho, která dosud v předvolebních průzkumech vedla. Lidovci však budou muset přistoupit na velké změny v rozhodovacích procesech uvnitř strany. Kurz chce nově rozhodovat o konečné podobě celostátních kandidátek, které dosud schvalovalo celé předsednictvo. U kandidátek pro zemské volby chce mít právo veta a na kandidátkách všech úrovní navíc mají být ve stejné míře zastoupeni muži a ženy bez ohledu na to, zda jsou členy strany, nebo zda kandidují jako nestraníci.Kurz si také vymínil, aby byl jako předseda sám odpovědný za výběr generálního tajemníka strany a jednotlivých kandidátů na ministry, což dosud rovněž schvalovalo předsednictvo. Volnou ruku chce mít také ve vyjednáváních o budoucích vládních koalicích a v určování obsahových priorit. Všechny tyto změny budou zaneseny do stranických stanov. Lidovci na tyto podmínky přistoupili. V Kurzovi totiž vidí jedinou naději, s jejíž pomocí před volbami naberou nový dech.

V Rakousku podobně jako ve Francii se prosazují mladí politici, kteří mají zvrátit nepříznivý vývoj preferencí proti stranám, které kladou důraz na národní stát. Děje se tak za cenu změny akcentu na „demokratické rozhodovací principy“ uvnitř tradičních stran. Pokud srovnáme to, jaké pravomoci si nyní přisvojil nový šéf lidovců v Rakousku, Andrej Babiš by mu mohl celkem závidět. Zdá se, že „řídit stranu jako firmu“ proniklo již i do sousedního Rakouska. Tento evidentní deficit demokracie a odklon od řízení politické strany prostřednictvím na sjezdu volených předsedů a místopředsedů, reaguje na známou věc. Na sjezdech stran se většinou dohadují kompromisy mezi jednotlivými frakcemi a výsledkem bývá buď „kočkopes“, neboli volba těch, co nikomu nevadí, nebo porážka méně schopných vyjednávačů a rozkol.

Lidovci v Rakousku nyní vsadili na vládu jednoho populárního mladého muže. To už nemá s tradiční stranickou hierarchií vůbec nic společného. Lidovci pochopili, že bez změny image se neprosadí. Nicméně, vložit rozhodovací pravomoci v plné míře do rukou jednoho člověka je dvousečné. Může to přinést procenta, ale na druhou stranu to může velmi oslabit rovnováhu moci ve straně. I nynější nová a neokoukaná tvář za pár měsíců a let zestárne a okouká se. Spíše se mi jako mnohem zásadnější nutností jeví změna programu. Takové pravomoci, které získal nynější „miláček“ veřejného mínění v Rakousku Kurz, totiž mohou svádět k autoritářství a k tomu, že se nový šéf lidovců obklopí jenom samými „přitakávači“. Moc perspektivní to proto nevidím. Jako naprosto zásadní vidím právě změnu obsahu politiky, ne jen povrchní změny formy. Pokud se s tímto požadavkem tradiční strany nevyrovnají, budou jejich volební preference tam, kde jsou, tj. dole.