Rozsáhlé majetkové změny provedené neomarxisty ve Venezuele vedly k hluboké krizi a uprchlické vlně. Podobný scénář má nyní i politika vládnoucího ANC v Jižní Africe.
Situace ve Venezuele již nabyla rozměr ekonomické apokalypsy. Nedostatek všeho v obchodech donutil miliony lidí k odchodu ze země. Podle všeho se jedná o největší migrační krizi v Jižní Americe za poslední desítky let. Kombinace neomarxistických myšlenek na „spravedlivou společnost“ a ruku v ruce s tím jdoucí politický převrat k vládě jedné strany je jednoznačnou příčinou současné venezuelské krize.
To Jižní Afrika je na tom po hospodářské stránce lépe, nicméně i tam se nyní začala uplatňovat „tvrdší“ politika vůči bílým majitelům půdy. Byl přijat zákon, který umožňuje těmto majitelům pozemky vyvlastnit, pokud nepřistoupí na nabídnutou odkupní cenu. Podle zpráv již k prvním vyvlastňovacím krokům došlo. Dva bílí majitelé odmítli přistoupit na státem nabízenou cenu, která se rovnala pouhé desetině tržní hodnoty, a pozemky jim byly vyvlastněny. Vyvlastnění je současně doprovázeno ustanovením, že se majitelé nesmějí na bývalém majetku pohybovat.
Lokální média píší o tomto kroku tak, že „má zvýšit důvěru obyvatel“. Rozhodnutí bude míti podle jihoafrického deníku Times rozsáhlé dopady na jihoafrickou ekonomiku stejně jako na politický prostor. „Přichází po dalším čtvrtletí, ve kterém se jihoafrická ekonomika potýkala s nedostatkem pracovních míst. Podle statistického úřadu nezaměstnanost opět vzrostla. Vládní krok má vzbudit důvěru místním obyvatelům a přitáhnout investory,“ píše Times.
Přeloženo do srozumitelného jazyka – v Jihoafrické republice se zvyšuje nezaměstnanost . Vyvlastnění bílých farmářů má být způsob, jak napravit křivdy minulosti a nezaměstnanost snížit. Podle jiných zdrojů se má vyvlastnění prozatím týkat asi 30% půdy vlastněné bílými farmáři. Existují však údajně obavy, že třetina nemusí být konečné číslo. Pokud jihoafrické Times píší o tom, že vyvlastnění má „přitáhnout investory“, je to naprostý nesmysl. Kdo by investoval do podnikání v době, kdy jsou zásadním způsobem zpochybněny vlastnické vztahy. Vyvlastňování je ostatně produktem marxistické filozofie. V Československu se po roce 1948 dělo pod záminkou likvidace „kulaků“ po sovětském vzoru. V Jižní Africe má být dosaženo „spravedlnosti“ poté, co bílí kolonizátoři převzali vládu nad Jižní Afrikou v 19. století.
Lze očekávat, že pokud bude mít vyvlastňování zrychlující se trend (politicky podporován většinou černošského obyvatelstva), může dojít k postupné devastaci zemědělského sektoru Jižní Afriky. Zažily to všechny státy, které vyvlastněním zemědělské půdy prošly a škody byly dlouhodobé. V Česku se podařilo tyto škody napravit až po roce 1989. Samozřejmě, důležité bude, zda se vyvlastněné farmy dostanou do ruky lidem, kteří mají znalosti, nebo budou nechány na pospas amatérům a laikům s politickými lokty. Vyvlastňování většinou vede právě k lidem druhé skupiny. Pokud snad jihoafrická vláda očekává, že vyvlastněním půdy bělochům zvýší zaměstnanost, současně tím říká, že klesne produktivita práce. Ostatně, zkušenosti ze Zimbabwe jsou jasné. Likvidace bělošských farem uvrhla zemi do ekonomické krize nebývalých rozměrů. Jižní Afrika nyní vykračuje stejnou cestou.
