O básničce v čítance

Bouři na internetu způsobila básnička Jiřího Žáčka o mamince, tedy k čemu jsou na světě maminky. Feministky (kdo je to?) protestují.

Básnička v čítance vzbudila „čítankový“ příklad nevole některých žen, které tvrdí, že i žena se má a může pracovně realizovat a není to tedy „jen“ rodička dětí. Dokonce chtějí za své vidění světa bojovat tím, že chtějí inkriminovanou básničku Jiřího Žáčka vyškrtnout z čítanky pro malé děti. Proto, aby nebyly děti „mylně informovány“ o postavení muže a ženy ve společnosti.

Nedávno jsem četl další příklad nevole jisté feministky, která jako příklad „sexistického“ chování popisovala situaci, kdy při „konzultacích na vysoké škole“ požadují někteří pedagogové, aby jim studentky seděly na klíně. Proto také vidí důležitost boje za rovnoprávné postavení mužů a žen ve společnosti.

Napadlo mne v této souvislosti, zda se v obou případech „básničky“ i „konzultace na klíně“ nejedná o spojené nádoby. Obecně jde skutečně nikoliv o „genderovou vyváženost“, ale o způsob výchovy mužů i žen obecně. Pedagog, který uspěje se žádostí, aby si mu studentka při konzultaci sedla na klín, nese pouze polovinu viny za tento způsob chování. Další polovinu pak nese ona studentka, která si mu na klín ochotně sedne. Možná proto, že to považuje „za vzrušující“ nebo prostě z vypočítavosti, kdy za tuto „službu“ očekává od pedagoga alespoň „za tři“.  Vinu tedy nevidím na straně nedostatečné výchovy ke genderové vyváženosti jako na straně neplnění obecných norem slušného chování, kterých se má každý člověk naučit během svého dětství do dospělosti.

Neumím si dost dobře představit, že by muž, který byl vychován milující maminkou a má normální zdravý přístup k ženám, žádal po svých studentkách jako pedagog „sezení na klíně“.  Naopak, dobře vychovaná studentka by prostě žádost pedagoga o „posezení na klíně“ s klidem odmítla a pedagoga bez milosti udala.  Takto by to mělo fungovat. Místo toho, abychom vytvářeli umělou rovnost mezi pohlavím i tam, kde to prostě není z anatomických důvodů možné, bychom měli respektovat přirozené rozdíly mezi mužem a ženou s tím, že muž má být zejména k ženám galantní a žena k mužům přirozeně milá, nikoliv vyzývavá.

Jestliže nějakou ženu „rozčílí“ básnička v čítance k naprosto přehnané reakci, svědčí to zejména o jejím nízkém stupni sebedůvěry. Proto onen požadavek na „vyškrtnutí básničky z čítanky, aby nedávala holčičkám falešný obraz ženské role“. Není to však právě nepochopení role ženy, který se v tomto „genderovém postoji“ údajné feministky manifestuje?  Vždyť každý člověk hraje v životě několik rolí tak, jak postupuje životem. A tak to má přeci být.