Jiří Drahoš po přiznání své porážky prohlásil, že energie, která se za jeho kandidaturou projevila, by neměla být ztracena. Oznámil, že neodchází z veřejného života. Jaký druh energie však za Drahošem stojí?
Většina voličů měla o svém favoritovi prezidentské volby jasno již po prvním kole. Z průzkumu agentury Kantar TNS pro Českou televizi plyne, že Drahoše volila necelá polovina jeho voličů proto, že si nepřála, aby byl prezidentem Miloš Zeman. Tomu naopak dala pětina voličů hlas proto, aby v čele státu nestanul Drahoš. Informace zazněly v Otázkách Václava Moravce v ČT. Pro volbu Zemana se 64 procent jeho voličů rozhodlo již dlouho před volbami. Dalších osm procent lidí se rozhodlo před prvním kolem a 14,5 procenta hlasů po oznámení jeho výsledků. Čtvrtinu voličů Zeman získal mezi prvním a druhým kolem. Pro volbu Drahoše bylo již delší čas před volbami rozhodnuto 42,5 procenta jeho voličů. Desetina se jich rozhodla bezprostředně před volbami. Po oznámení výsledků prvního kola Drahoš získal 37,5 procenta svých voličů.
Z výše uvedeného jednak jasně vyplývá, že u voličů Jiřího Drahoše výrazně dominovala ta část jeho voličů ve druhém kole, která chtěla dosáhnout zejména toho, aby se prezidentem nestal Miloš Zeman. Tito voliči tedy dali hlas Drahošovi primárně nikoliv proto, že by si ho přáli na Hradě, ale protože mnohem více si nepřáli pokračování Miloše Zemana. Tato negativní volba (známá například i z druhého kola francouzských prezidentských voleb) tedy stála za hlasováním bezmála 1,3 milionů voličů Jiřího Drahoše.
V táboře voličů Miloše Zemana bylo těchto „negativních hlasů“ pouze 20%, tj. tito voliči hlasovali pro Zemana proto, že si nepřáli zvolení Jiřího Drahoše jako svou hlavní volební motivaci. V táboře voličů Miloše Zemana tak bylo podstatně více jeho přesvědčených voličů a i proto se výrazně vyšší volební účast ve druhém kole nechá přičíst právě na vrub přesvědčených voličů Miloše Zemana, kteří se rozhodli dojít k volbám i přes to, že jinak jsou to voliči spíše vlažní a k volbám pravidelně nechodí.
Z výše uvedeného tedy platí, že volby rozhodly přesvědčení voliči obou kandidátů. Jiří Drahoš jich měl mnohem méně. Současně Miloš Zeman potřeboval oproti prvnímu kolu prezidentské volby získat alespoň 13% voličů k jeho zisku 38% z prvního kola. To je přibližně třetina voličů, kteří v prvním kole podpořili všechny ostatní kandidáty, kteří nepostoupili do druhého kola. A to je právě tolik voličů, kteří nakonec pro Zemana hlasovali negativně, tj. tak, aby se prezidentem nestal Drahoš. A navíc, k neprospěchu Drahoše, se přibližně 20% voličů, jejichž kandidát do druhého kola nepostoupil, vůbec druhého kola voleb nezúčastnilo. A právě tyto voliče nahradili a dokonce i svým počtem překonali „noví“ voliči, kteří zvýšili celkovou účast ve druhém kole prezidentské volby, a výrazná většina z nich dala hlas stávající hlavě státu.
Pro Jiřího Drahoše to tedy nevypadá dobře. Přírůstek hlasů na jeho kontě šel téměř výhradně od voličů, kteří hlasovali negativně, proti Zemanovi, než pozitivně, pro Drahoše. Bude-li se chtít ucházet o jinou politickou funkci, například senátora na podzim letošního roku, nemusí mu proto jeho angažmá v prezidentské volbě tolik pomáhat, jak si od toho slibuje. Bude-li totiž proti němu stát kvalitní soupeř s přibližně stejným politickým programem, který Drahoš představil (se všemi nejasnostmi a otazníky), vůbec se nemusí do senátu probojovat. Opět se vracíme k tomu podstatnému, co Drahoš podcenil. Zdá se, že sázka na eleganci a morálku s výraznou absencí konkrétních vlastních názorů (nikoli naučených a doporučených frází!) na zvolení prezidentem nestačí. A možná nebude stačit ani na výhru ve volbách senátních.
