Mohamedán jako „sprosté“ slovo

V diskusi na ČT k problematice islamismu a džihádistů mně nejvíce upoutalo tvrzení o tom, že „mohamedán“ je pejorativní označení pro muslimy. „Křesťan“ je zatím výraz korektní.

V diskusi na ČT24 jsem naslouchal známému českému arabistovi Bronislavu Ostřanskému z Orientálního ústavu Akademie věd.  Diskuse se vesměs točila kolem extremismu, džihádismu, islámu a islamismu. Účastníkem diskuse byl i Milan Badal z pražského Arcibiskupství. Ten použil v souladu s jistým vyjádřením církevních autorit místo slova muslim slovo mohamedán.

Na to reagoval pan Ostřanský velmi zajímavě, a to v tom smyslu, že říkat o muslimech „mohamedáni“ je, eufemisticky řečeno „přežitek“, a přirovnal užití tohoto slova tak, jako kdybychom o Vietnamcích mluvili jako o „žluťácích“ a o Židech jako o „židácích“. Pan Badal oponoval, že je to obdobné tomu, když po Ježíši Kristovi označujeme věřící jako „křesťany“ a proto po Mohamedovi označujeme jeho následovníky jako „mohamedány“.

„Jazykovědný koutek“, který tak pan Ostřanský otevřel, jen dosvědčuje naši neschopnost chápat jádro problému a věnovat se spíše okrajovým diskusím na téma „nekorektního“ názvosloví. Přitom je v podstatě jedno, zda vraždy v Nice spáchal „mohamedán“, muslim, džihádista či islamista. Je jasným faktem, že v současném světě je islám jediným náboženstvím, které se navenek demonstruje i svou extremistickou odnoží džihádistů či salafistů. Terminologie v tomto případě není až tak moc důležitá.  Je rovněž pravdou, že křesťanství má za sebou podobnou fázi vývoje ve středověku, kdy se Bohem zaštiťovaly expanze tehdejších mocností.

Ostatně, islám přebil nimrání se v záležitostech  jedné početné české menšiny, které se korektně říká Romové. Zde je na tapetě slovo „cikán“. A mám na závěr jednu kontrolní otázku: Slyšeli jste v poslední době v rádiu písničku „Cikánko ty krásná“, nebo píseň z operety „Cikánský baron“?