Na ČT vystoupili dva lékaři, jeden senátor za ČSSD a jeden poslanec za TOP 09, a tvrdě kritizovali současná omezení kolem pandemie čínské chřipky. Zaklínali se svou lékařskou odborností a vědou obecně.
Jsem přesvědčený, že v médiích mají dostat prostor i ti politici, kteří nesouhlasí s řešením současné virové pandemie. Pokud jsou to navíc vzdělaní lékaři, o to víc je potřeba jejich názor vyslechnout. Nicméně, i vzdělaní lidé a lékaři se mohou mýlit a jejich názory tak zasluhují analýzu.
Senátor Jan Žaloudík za ČSSD požaduje co nejrychlejší návrat do normálu. Odsuzuje povinné nošení roušek (ty patří pouze vybraným profesím ve zdravotnictví), odsuzuje současná nařízení epidemiologů (zejména „nějakého“ Prymuly), kteří uvrhli českou společnost do podřízenosti jejich jednostranného pohledu na svět. Nošení roušek považuje za zbytečnost, která zbavuje lidi důstojnosti. Kritizuje, že se přístroje, které se použijí na vyšetření pacienta s nemocí COVID-19 musí desinfikovat a nesmějí se 2 hodiny používat, kritizuje strašení lidí Itálií (o které by mohl vyprávět celé hodiny) a obecně považuje zveřejňování statistik úmrtí na čínskou chřipku za další zbytečné strašení veřejnosti. Na dotaz, co by poradil předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi ohledně nouzového stavu, prohlásil, že se s ním o tom nikdo z vedení ČSSD nebaví a že by nouzový stav v žádném případě neprodlužoval.
Poslanec Vlastimil Válek za TOP 09 sice souhlasí s vyhlášením opatření proti šíření koronaviru, dodržuje pravidla, nosí roušku, nicméně v zásadě souhlasí s kritikou pomalého návratu české společnosti do normálu a podpořil vše, co senátor Žaloudík v ČT prohlásil. Současně ale tvrdí, že o chování nového koronaviru toho moc nevíme a že nevíme, proč se někde chová tak, že usmrcuje, a jinde přechází epidemie pouze „okrajově“. Válek i Žaloudík zmínili i letošní údaje o chřipce, která postihla asi 200 tisíc lidí a nikdo z toho žádnou vědu nedělá.
Výše uvedené názory politiků, povoláním lékařů, jsou bezpochyby stanovisky, která zaslouží velmi podrobný rozbor.
Začněme například onou normální chřipkou. Udivuje mne, že oba pánové, lékaři, srovnávají naši chřipku se současnou pandemií čínské chřipky. Rozdíl je přeci do očí bijící. Na naši chřipku existuje vakcína, která velmi dobře očkované proti chřipce chrání. Vím to z vlastní zkušenosti, když jsem se před loňskou i letošní chřipkovou sezónou nechal očkovat a žádná chřipka u mě neproběhla. Očkování jsem až do předloňska podceňoval, a poté, co jsem si prožil svou poslední nepříjemnou chřipku, jsem se pro očkování rozhodl a nelituji. Očekávám, že se i na současnou nemoc COVID-19 podaří v relativně velmi krátké době vakcínu objevit a pak už bude možné chovat se i vůči této nemoci obdobně jako u současné normální chřipky.
Dále mne překvapuje, že oba lékaři a politici (že by pouze omylem?) nerozlišují a nedoceňují politické rozměry světové pandemie. Bez ohledu na možné odlišnosti ve vedení statistik počtu nakažených a zemřelých s nemocí COVID-19 nebo přímo kvůli této nákaze, jsou ve světě patrné obrovské rozdíly, a to jak mezi jednotlivými evropskými státy, ve státech USA i v Asii, a to nejen podle vyspělosti zdravotnictví, ale zejména podle organizace společnosti. Jižní Korea, Japonsko, Tchaj-wan či Hongkong, nebo i pevninská Čína, jsou Žaloudíkem dávány za příklad, jak lze zvládnout pandemii bez zásadních omezení ve společnosti. Pan senátor poněkud „zapomíná“ jednak na to, že asijské státy již zažily podobnou epidemii SARS na počátku tohoto tisíciletí, jednak jsou tam lidé k sobě mnohem ohleduplnější (nosí roušky) a disciplinovanější. V pevninské Číně pak na dodržování zákazu vycházení dbá stát velmi důsledně (kontroly jsou de facto už každého většího obytného bloku). My jsme v tomto směru mnohem liberálnější a nemoc se u nás šíří i přes nouzový stav dle potvrzených případů už 8 týdnů a stále přibývají desítky či stovky potvrzených případů denně.
Vlády pak čelí dvojí kritice opozice. První kritika se týká právě statistik úmrtí – ve státech s vysokým počtem zemřelých na počet obyvatel je vláda opozicí kritizována za to, že dělá málo proti nákaze. Ve státech, kde existují přísnější zákazy a omezení, se opozice veze na tom, že vlády „zabíjí“ ekonomiku (viz prohlášení předsedy ODS Petra Fialy). Česká „antitrumpovská“ média jsou tak evidentně rozpolcená – kritizují politiku Donalda Trumpa za to, že chce vrátit USA co nejdříve do normálního stavu, zatímco u nás ta samá média spolu s opozičními politiky křičí, že je potřeba se do normálního stavu dostat co nejdříve.
Senátor Žaloudík i poslanec Válek zdá se politický rozměr současné pandemie ve světě zcela pomíjejí. A samostatnou kapitolou je pak WHO, Světová zdravotnická organizace, která dlouho otálela s vyhlášením pandemie ve světě, aby dnes každodenně nevarovala před tím, že pandemie ještě zdaleka nekončí a že její průběh může být v afrických státech s nízkou úrovní zdravotní péče, devastující. Česko vykazuje příznivé statistiky a nouzový stav zde skončí v dubnu. I já se již těším na to, až budu moci vyjít ven bez roušky. Česká vláda si zatím počínala a počíná tak, že patříme k zemím s nejmenším počtem úmrtí na počet obyvatel. I proto se podivuji myšlení lékařů-politiků, kteří vládní opatření kritizují. O co jiného než o ochranu lidského života by mělo lékařům jít. Názory, že by zemřeli „přestárlí“ a jinak nemocní v této souvislosti považuji za slušně řečeno neetické. Proto mě kritika politiků-lékařů k současným opatřením ve společnosti neoslovila a věřím právě více epidemiologům, jakým je právě Roman Prymula. Ale i zde to z mé strany není žádný bianco šek na dva roky.
