Podrážděné reakce na Sobotkovo odmítnutí podepsat bianco šek jakýmkoliv typům sankcí proti Rusku jsou pochopitelné. Pochopitelný je ale i postoj Sobotky.
Sobotka je v nezávidění hodné pozici. Jeho voliči a zejména někteří straníci v poslanecké sněmovně jsou výrazně nakloněni Rusku a nejviditelnější z nich je Stanislav Huml, který v ukrajinských událostech vidí „rukopis CIA“. Podívejme, nejen expert na placení daní v Česku, ale i znalec „rukopisu CIA“. Ono to však ve skutečnosti znamená, že si Huml vzpomněl jen na někdejší úvodníky Rudého práva – tak a jenom tak se o USA psalo v dobách bolševika.
Když jsem po první volbě prezidenta USA, v níž uspěl Barack Obama zapochyboval, zda jeho záměry jsou realistické a zda ve svých důsledcích nepoškodí postavení USA ve světě, nedaly mi první čtyři roky zdánlivě vůbec za pravdu. Spíše se zdálo, že vše běží Obamovi „podle plánu“. Zato poslední rok je pro Obamu doslova pohromou. Irák se zhroutil, Afghánistán je na tom podobně. Írán pokračuje v protiizraelském tažení. Arabské jaro se proměnilo v tísnivý podzim, v němž Libyi zmítá občanská válka, Egypt vojenským pučem smetl vládu Muslimského bratrstva, Sýrie je rozervána. Vše důležité, co si Obama od stažení amerických jednotek z Iráku a Afghánistánu sliboval, se nenaplnilo. A k tomu všemu padl Janukovyč na Ukrajině – docela zbaběle utekl – a Evropa je po porážce Miloševičova Srbska znovu konfrontována s válkou, jaká tu už desetiletí nebyla, a kde se bezpochyby zapojuje do bojů Rusko formou materiální podpory i účastí tak zvaných dobrovolníků v bojích proti ukrajinské armádě.
V tomto opět vypjatém velmocenském soupeření je Česko, jako člen EU a paktu NATO, vystaveno zahraničně politickým zkouškám, jaké tu také už desetiletí nebyly. Sankce, uvalené na Rusko po anexi Krymu, podle některých představitelů členských států EU (Maďarko, Slovensko, Rakousko a Česko) způsobují větší ztráty EU než Rusku. Sobotka si proto na jednání předsedů vlád EU vymohl analýzu případných dalších protiruských sankcí s tím, že by některé sankce Česko nepodpořilo, pokud by nám způsobily významné ekonomické ztráty. Podpory se mu za jeho postoj dostalo například od Jiřího Paroubka, tvrdou kritiku si naopak vyslechl od koaličních lidovců a lehkou podporu mu naopak poskytl Andrej Babiš.
Sobotka si je dobře vědom toho, že nás za necelých šest týdnů čekají dost klíčové volby do obecních zastupitelstev a třetiny senátu, a že voliči ČSSD zatím nemají příliš důvodů k jásotu z jeho koaliční vlády. Platy a důchody se sice mají zvýšit, ale až od počátku příštího roku, církevní restituce jsou v plném běhu, druhý pilíř důchodové reformy se má zrušit až od roku 2016 se stále ne zcela jasnými náklady na jeho zrušení. To vše je v pozadí Sobotkova taktizování, aby sice nebyl „protievropský“, ale přeci jen myslel víc na své domácí voliče.
Není snadné být premiérem v takto rozbouřených časech. Nicméně, to je úděl mocných a ti by měli umět takové výzvy přijímat. Schopný politik se pozná právě v časech zkoušek, kdy o něco velmi závažného jde. Sobotka zatím sází na kupecké počty. Uvidíme, jestli mu to voliči nespočítají jinak než by si přál.
