Vladimír Buřt, místostarosta Horního Jiřetína Volby 2010

Limity těžby nejsou o práci pro horníky Místostarosta města, které je stále uváděné jako obec – Horního Jiřetína, Vladimír Buřt se vůbec nerozpakuje tvrdit, že hlasy o ztrátě práce pro horníky v případě neotevření dolu na místě, kde žije, jsou lži.

Opravdu přijdou bez prolomení limitů těžby horníci o práci?

Je veřejně známo, že MUS se za dobu od své privatizace (1998) doposud zbavila více než  tří čtvrtin původních zaměstnanců. Z tehdejších  zhruba 16 tisíc jich dnes zaměstnává méně než  čtvrtinu. Kde byli schováni ti, kteří  dnes tak hlasitě argumentují zaměstnaností , když těžaři  v posledních 12 letech vesele propouštěli stovky lidí ročně. Pravda, určitý počet zaměstnanců přešel do dceřinných společností. Jedná se však o nevýznamné množství lidí  v porovnání s celkovým  počtem propuštěných. Navíc dceřinné firmy dnes realizují značné procento svého obchodního obratu zcela mimo těžební průmysl.

Jak mohou obyčejní lidé vnímat termín limity těžby?

 Limity byly stanoveny v roce 1991 a těžaři i odbory tak měly k dispozici plných 30 let, aby se vyrovnaly s ukončením těžby na Velkolomu ČSA. Proto je podivné, když dnes argumentují zaměstnaností. Je nutno dodat, že VČSA je jedním ze čtyř velkolomů, které v Podkrušnohoří těží uhlí. Všechny tři velkolomy mimo VČSA budou těžit ještě mnoho desítek let, pouze VČSA ukončí činnost někdy kolem roku 2022. Už toto samo je důkazem toho, že neprolomení limitů rozhodně neznamená konec uhelného průmyslu na severu, nýbrž pouze velmi pozvolný útlum tohoto odvětví.   

Jak vám pomáhají či škodí politici?

Budeme se snažit i nadále soustavně tlačit jak na politiky, s nimiž máme názor shodný anebo podobný, tak i na ty, kteří mají názory zcela opačné. Budeme samozřejmě oslovovat i ty, kteří se s námi odmítají bavit. Budeme se snažit objasňovat situaci našeho města i našeho kraje.

Je nutné zbourat Horní Jiřetín?

Uhlí, které se těží na Dole Československé armády v sousedství Jiřetína se používá téměř výhradně pro potřeby teplárenství. O tom, že uhlí za limity není potřebné, svědčí celá řada odborných studií. Důsledná úsporná opatření mohou snížit stávající spotřebu teplárenského uhlí až na polovinu. Uhlí potřebné pro výrobu zbylého množství  tepla může naše vlast postupně plně nahradit obnovitelnými zdroji, zejména pak biomasou, ale i také geotermální energií  a podobně  Platí, že provozovatelé tepláren měli plných 30 let na změnu technologií, na modernizaci provozů a přechod na jiná paliva. Uhlí na dolu ČSA těží soukromý podnikatelský subjekt, nikoliv státní firma. Nikdo nemůže zaručit, že toto uhlí bude soukromý těžař dodávat českým teplárenským podnikům a není jak ovlivnit cenu. Proto jsou zcela pomýlená tvrzení provozovatelů velkých tepláren, že jedině prolomení limitů jim v budoucnosti umožní vyrábět levné teplo z domácího uhlí. Svědčí to buďto o neznalosti problematiky,  ale mnohem spíše o účelové manipulaci veřejného mínění.

Horní Jiřetín byl také popisován jako město, kde jsou dva tábory lidí . Bourat kontra žít tu, Jak je tomu je  dnes?

Ano, samozřejmě, že v Horním Jiřetíně a v Černicích existují lidé s rozdílným pohledem na budoucnost našeho domova. Byl by zázrak, kdyby tomu tak nebylo. V každé lidské komunitě existuje zcela přirozeně  různost názorů  i rozdílnost přístupů k nejrůznějším tématům.    Lidé, kteří si přejí dialog s těžaři, upřednostňují peníze či jiné formy osobního prospěchu před hodnotami, jakými jsou domov, paměť krajiny, vzájemná pospolitost, spolkový život nebo třeba úcta k dílu a odkazu našich předků, kteří Horní Jiřetín budovali po více než sedm století.  Netroufám si odhadnout výsledky nadcházejících komunálních voleb, ale věřím, že mezi našimi obyvateli je většina těch, kteří mají náš domov rádi, a kteří mají zájem z Horního Jiřetína a Černic budovat stále přitažlivější místo pro život stávajících i budoucích generací.