Komu prospívají neustále změny v zákonech ?

Zákon o sociálně právní ochraně dětí, platí dva roky. Sociální pracovnice, soudy, pracovnice na úřadech práce i zaměstnaci v porodnicích se už zorientovali v novinkách (i když ne samozřejmě stoprocentně) a bude se to opět měnit ? Komu prospěje zrušení PPPD a omezení pěstounské péče ? Dětem ? Ne ! Společnosti ? Ne. Komu tedy ? Jedině ústavním zařízením !

Je skutečně zajímavé, že p. Chalánková ( TOP 09 ) neobviňuje z kupčení s dětmi ani OSPODy, ani MPSV, ani soudce, nežádá větší či lepší kontrolu či jiné mechanismy. Jediným problémem jsou podle ní pěstouni a jediným řešením zrušení či omezení PPPD. Není to divné? Jak by mohli pěstouni ovlivňovat odebírání dětí? Koho by měli uplácet a z čeho a kvůli čemu? Aby někdo násilně a bezdůvodně odebíral z funkčních rodin děti, kvůli tomu, aby pěstoun dostával 24 Kč za hodinu? Je to normální myšlenka?

Nebo jiné zajímavé tvrzení -–sice rozhodují soudci, ale na základě návrhů sociálních pracovnic a znaleckých posudků. Soudci tedy pouze dávají razítka na předložený papír? To snad není možné myslet vážně.

Nyní něco osobního... Jsem zdravotní sestra, pracovala jsem deset let na dětském oddělení, vím, jak to v kolektivních zařízeních chodí. Nenapadám zaměstnance ústavů, neříkám, že nedělají svojí práci dobře... Ale pořád zdůrazňuji, že ať se snaží sebevíc, není v lidských možnostech dávat všem a pořád individuální péči.

Ani to, že máte nad sebou vedoucí nebo že pracujete v kolektivu, také není žádnou zárukou vynikajících výkonů.

A druhá věc – upřednostnění rodinné péče před ústavní není MŮJ nápad, který bych se snažila někomu vnutit. Je to prozkoumaná a podporovaná oblast po celém světě a u mnoha odborníků! ( Mít blízké vztahy s druhými lidmi – to je neodmyslitelná, zásadní součást našich životů. Schopnost k někomu se citově připoutat se přitom odvíjí od raného dětství. Pokud dítě v prvních měsících života nemá vhodné podmínky pro získání bezpečného citového pouta k jedné dospělé osobě, může u něj dojít k tzv. poruchám attachmentu.)

P.Chalánková také ráda zmiňuje, že dětičky potřebují odbornou péči, ne nějaké amatéry. Na to, abych byla dobrým rodičem, nepotřebuji mít žádné speciální vzdělání, natož to zdravotnické. Také se prý u nás v Čechách nadá najít dostatek kvalitních pěstounů – ptám se proč? Jsme snad horší národ než ostatní?

Já si to nemyslím – pokud máme výborné lékaře, vědce, sportovce, spisovatele atd. (nejsou to žádné výjimky), můžeme mít i dostatek pěstounů: jen by bylo potřeba změnit vznikající klišé, že jsou to jen „obchodníci s dětmi“ ( AŽ NA TY "VYJÍMKY", KTERÝCH SI VŠICHNI SAMOZŘEJMĚ VÁŽÍ :)