Jsem pyšný děda. Dokonce několikanásobný. Je to radost pozorovat, jak drobotina roste a začíná přemýšlet o věcech okolo sebe.
A také je zábavné porovnávat si ve vzpomínkách a současnosti, jak se dětské vnímání světa v lecčems mění. A mění, protože i ten okolní svět je tuze jiný, než býval.
Tak třeba moje děti v určitém věku (a prý i naše generace když jsme pobírali rozum) děsily blízko se nacházející dospěláky neustálou otázkou PROČ? . A byly to většinou otázky na tak banální věci, že bylo až těžké na ně srozumitelně odpovídat. Desetkrát za hodinu, stokrát za den, milionkrát za dětství.
Můj vnuk se mi ještě nikdy nezeptal PROČ?. A to jsem se na takový okamžik připravoval. A těšil. A obával se, jak obstojím v roli vševědoucího. Dostal mě úplně jinak, tak nějak po novu.
K narozeninám dostal dětský laptop a od té chvíle bez něj nedal několik dní ani ránu. Chtěl si ho brát i do vany při koupání. Elektroinženýr s červeným diplomem se odkudsi z hloubi mého nevědomí vysápal v té chvíli na povrch a před odchodem do koupelny jsem podržel krátkou, přiměřeně věku posluchače odbornou přednášku o tom, že elektrická zařízení a voda se nesnášejí, může to být dokonce nebezpečné a mohou se rozbít.
"Rozbít?", zeptal se ustrašeně vnouček a nechal laptop láskyplně na posteli.
"Jo, rozbít. Takové věci potom už nikdy nefungují", dodal jsem na intenzitě varování a při koupání jsem se v duchu chválil, jak jsem krásně výchovně zapůsobil, oddělil hru od hygienické povinnosti a do budoucna možná zachránil nejeden domácí spotřebič, neřkuli zdraví a životy. A taky zasadil semínko technické zvídavosti pokračovatele rodu.
Netrvalo to ani dva týdny a bylo po pýše. Semínko zvídavosti vzklíčilo netušenou silou. Stačila k tomu krátká reklama na vodní vysavač, kterou jsme spolu mimoděk shlédli mezi večerníčkem a zprávami. Matýsek beze slova zíral na klokotající vodu v hubici zapnutého(!) luxu a ještě než začalo médium nabízet prášky proti stárnutí, otočil na mě ty svoje modré oči plné pochyb: "Elektrika. Voda?! Pani nemá bebík? Funguje...? VYSVĚTLIT!".
Kdepak. Snažil jsem se, to jo. Přednáška byla tentokrát dokonce o trochu delší, ale výsledek určitě nic moc. Prostě aniž bych dostal v jeho životě šanci odpovědět jako neomylný a všeznalý děd na jediné prosté PROČ?, hned jsem v jeho očích ten, který se také pořád ještě učí. Chjo, to je generace....
