Diskuze. Internet. Svoboda. Veřejný prostor. Cenzura. Zodpovědnost. Důsledky. Moje svoboda končí přesně tam, kde začíná svoboda jiného.
Asi by šlo tento blog napsat jen jako perex a neměl by chybu. Ale lidé chybují, já například určitě posunuji průměrnou chybovost lidstva hodně dopředu, takže tedy pokračuji.
K následujícímu zamyšlení mne přiměly dva články, které jsem v posledních dnech četl. Zaprvé anketa známých osobností v -tuším- Právu o hranicích svobody slova v internetových diskuzích a pak také poslední blog Ivany Dianové. Oba se zabývaly tímtéž, oba jinak a přece stejně.
Inspirován jimi říkám, svoboda slova je pro naše euroatlantické pojetí demokratické společnosti posvátná věc. A vědom si rozdílnosti historické zkušenosti (zejména v předchozím století) obou kontinentů zároveň říkám, že tady není USA. Tady, v Evropě máme bolestnou zkušenost, že zlé slovo na začátku opomíjené se může změnit v tisícinásobně zlé skutky nezastavitelné.
I proto jsou v nejen českém právním řádu zakomponovány penalizace činů jen zamýšlených avšak slovem popsaných a vyřčených (návod k trestnému činu) anebo trestné činy pouhým slovem či písmem páchaných (schvalování trestného činu). Zcela speciálním deliktem je pak popírání všeobecně přijaté historické skutečnosti, jak je to například v SRN.
Je to proti posvátné svobodě slova? Není? Názory se liší. Ale já nejsem nic víc než bloger a tak vyjádřím opět jen svůj názor. Hodně koresponduje s míněním pana Jakuba Koháka v uvedené anketě, ale i tak je i můj, inu jsem jen bloger a názorů nejspíš bude na světě míň než lidí :-) .
Internet je veřejný prostor a každý má zde právo vyjádřit svobodně svůj názor, stejně jako v jiném veřejném prostoru, tedy mimo jiné s ohledem na práva jiných a s tím spojeným rizikem, že případné stíhatelné projevy budou prostě stíhané státní mocí anebo napadnuté různými prostředky těmi, kdo se jimi budou cítit dotčeni. Když svobodně veřejně napíši na zeď rasistický nápis vyzývající k násilí, policie se mne jistě bude snažit najít a odstíhat. Správně. Když budu vydávat tiskovinu nabádající občany ke krádežím a budu uvádět konkrétní návody, jak třeba stát obírat nezákonně na daních, nebudu si svobodou jist ani na chvíli. Když svobodně zveřejním tajné informace, které jsem získal jakkoli, je to téměř bezpochyby trestné. Když začnu na souseda před domem na celé kolo řvát, že je to úchyl, co si na koupališti fotí nahé děti a pak to ještě pro jistotu vyvěsím na domovní nástěnce, budu mít problém buď já anebo on.
Tak proč ne na internetu, v diskuzích, článcích, blozích? Protože jsme si nechali vnutit rádoby liberální názor, že internet je SVOBODNÉ medium BEZ JAKÝCHKOLI HRANIC. Podle mého názoru není. Je to stejně veřejný prostor jako jakýkoli jiný. Na křižovatkách nás sledují kamery, na úřadech dáváme cizím lidem ve službách státu svoje osobní údaje a všude a vždy jsme si vědomi, že se nesmíme chovat nezákonně.
Proč tedy v internetových diskuzích nikoli? Kvůli pocitu anonymity, myslím. Zde své názory nemusíme podepsat, ani říci s odhalenou tváří, nikdo ze čtenářů ani z napadených, které případně urážíme a dehonestujeme (lživě?!) o nás neví nic. Zde mi ze země čouhá ocas špatně odklizené mršiny. Dost špatně zakopané...
Je, či bylo to téma i zde na iDnes. Anonymita diskutujících. Mám osobní zkušenost, kdy se ani policie při podezření ze spáchání trestného činu diskutérem na adminech nedomohla jeho pravé identity. A ochrana osobních údajů případného přestupníka byla pro státního zástupce v daném případě přednější než zájmy poškozených. Jistě, je to těžké, obtěžující a zavánějící špiclováním. Zavádět registrace, ověřování identity diskutujících a podobně. Ale já věřím, že nutné, protože pokud kdokoli využívá práva svobodně hlásat svoje názory, pak musí v zájmu obhajoby práv ostatních nést tu minimální povinnost - sdělit KDO je hlásá. Soulad práv a povinností, to je opravdová svoboda a demokracie - opět, domnívám se já.
A cenzura? Jsem pro absolutní zákaz jakékoli cenzury názorů a projevů kohokoliv, ovšem zároveň pro stoprocentní okamžitou cenzuru, myslím smazání jakýchkoliv názorů ze autorů anonymních. Tak, jako bych házel anonym do koše. Vím, je to tenký led, ale spolu s paní Marvanovou z výše uvedené ankety sdílím též názor, že žádná svoboda člověka nesmí být nadřazena jiné. Tedy hledejme křehkou rovnováhu...
