A už je to zase tady. Různé odbory a zájmové skupiny budou stávkovat. Proti čemu? Proti vládě, říkají.
Mají na to jistě právo. A já jsem za sebe velmi rád, že u mě v práci mi nikdo tohle jejich právo nevnucoval. Pokud chce kdokoli nejít do práce z jakéhokoliv důvodu a ví, že za ten den, týden, měsíc nemá nárok na mzdu, je to jeho svobodná volba. Nejen volba, i ústavní listinou dané právo, o to nic.
S důrazem na slovo svobodná. Jsem postarší muž a pamatuji stávku dne 27.11.1989. Ta měla svůj velký důvod, odpor proti nesvobodě, totalitě, neexistenci férových pravidel. Dopadla dobře.
Od té doby zaplaťpánbůh máme pravidla spravedlivá, svobodu i demokracii. Se všemi chybami, co jen lidské konání může mít.
A já od té samé doby pracoval několik let v profesích, kde se stávkovat nesmělo. To se na mně možná podepsalo, nepopírám. Další léta až do teď pracuji buď v soukromých zahraničních firmách, anebo v českých soukromých i polostátních. Tam i tu mne lákali odborářští bossové do svých tenat. Moje odpověď byla vždy: copak mi můžete nabídnout nad rámec zákonných práv? Nevěděli, tudíž moje peníze, o které jim samozřejmě šlo především, nedostali. Ani v Anglii, ani v Česku.
Jsou všude stejní, odborářští bossové. Minulé generace odborářů, kdy ještě měly odbory svůj význam, jim vybojovaly jejich privilegovaná postavení, ač už dávno nemají s pracujícími, které prý hájí, společného vůbec nic, a jen zneužívají zákony, jež dávají pracujícím práva dříve neslýchaná. Ne, řekl jsem tehdy v Anglii i teď v Česku, Já vás vážně nepotřebuju, se zaměstnavatelem umím vyjednávat sám. Ne, neříkejte mi, že ne, za mých 25+ let pracovního života to vyšlo vždycky, byla to nabídka/poptávka. A dobře, s výplatní páskou i pracovními podmínkami jsem spokojený přesně do té míry, jakou jsem ve smlouvě nás dvou podepsal. Nejsme v 19. století, dneska jsme fakt jinde...
A tak se odbory vrhají do politiky. Prý protest proti vládě. No jistě, proti vládě je vždycky spousta lidí. A pro taky. Ale probůh, to snad nemá být parketa odborů. Spíš politických stran, ne? Demonstrace kohokoli, kdo neporušuje zákon, je ok, stávka lidí z fabriky, kterou tuneluje nýmand, je určitě ok, stávka proti zaměstnavateli, který porušuje zákoník práce (odbočka-zdravotnictví?) je naprosto ok, stávka proti zákonu, co třeba zakazuje červený přeliv na vlasech, dole roztřepané džíny, či vyholený dívčí klín, je asi taky legitimní, ale kromě podobných extrémů snad nechme politické věci politikům a jejich voličúm, ne?
Abyste mi, nemilí stávkující, dobře rozuměli, já vám vaše zákonné právo stávkovat za to, za co právě teď stávkovat hodláte, neupírám.
Jen mi to přijde jako blbost.
P.S: Vtípek, ale pravdivý. Já, ročník 1966, jsem si možná až do konce sedmdesátých let myslel, že ROH znamená REKREAČNÍ odborové hnutí a ne REVOLUČNÍ, neboť s ním pořád někdo jezdil na rekreace... souška učitelka to vzala jako provokaci... :-(
