Rusové a rusáci

Je těžké nepřetavit v sobě rozhořčení, zlobu, soucit s napadeným a dojetí nad utrpením postižených v nenávist vůči každému, kdo se nám zdá spřízněn s agresorem.

Ruská agrese je realitou. Nelítostná, brutální, nelidská. Kdy za ni může? Jistěže ne ti ruští vojáčci, které tam poslali. Ale smůla, to oni mačkají spouště. I proto umírají oni a ne Putin a jeho nohsledové v Kremlu.

Nedávno mi napsal na fb jeden známý, že Rusko je plné úžasných lidí a nemohou za ten zrůdný režim. Má pravdu. Ale už by bylo vážně na čase, aby ti úžasní ruští lidé konečně něco zásadního udělali s tím hrozným režimem. 

Naši zemi kdysi v roce 1968 přepadli rusáci. Pamatujete? Nebránili jsme se zbraněmi, jen hesly, černým humorem, někteří sebeobětováním, mnozí poraněním páteře na dlouhé roky (včetně autora článku). Rusáci, to bylo označení pro okupanty. Přestože to národnostně byli Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Kazaši, Uzbekové, dokonce Litevci, Lotyši, Estonci a taky Poláci, Němci, Maďaři, Bulhaři....

Ani dnes to nejsou jenom Rusové. Ale rusáci to jsou. Jsou to ti, co se snaží sežrat cizí území, cizí svobodu, vyrabovat cizi obchody, zabíjet, ničit, bořit.

I u nás žijí Rusové. Mnozí dlouho. A namnoze utekli k nám, do bezpečí, právě před Putinem. Rusáky jsme vyhnali nadvakrát, v roce 1991 a dočistili to doufám loni po Vrběticích. Takže nám tu zbyli Rusové. Žijí tu, pracují, jejich děti tu chodí do školy, kamarádí se s námi, mnohé obchody tu mají se zbožím z Ruska, Ukrajiny, Arménie a podobně a tak. Naši spoluobčané. 

Jak jsem proti Putivě agresi, jak jsem proti té jeho nesmyslné válce, tak moc prosím, vžijme se do duše prostého Rusa či Rusky žijící v Česku. Oni fakt nejsou pro Putinovu válku. Možná jen pro ně není snadné se jen tak zříci vlasti, tak po nich nechtějte jasná slova. Trpí i tak dost. A až jednou bude i to jejich Rusko svobodné, i oni pookřejí.

Zkusme už teď rozlišovat mezi Rusy a rusáky. Vzpomeňme na vlastní hříchy a zbabělosti a pokřivené páteře.

SLAVA UKRAINI!