Prolínání kultur může mít nečekané podoby. A nemusí to nutně ani souviset s imigrační pseudohysterií, třeba.
Na rohu ulic u nás na Vinohradech nám před několika měsíci skončila populární restaurace "U mistra pánve". Mrzelo nás to, proč, ptali jsme se, co tu teď místo ní bude a velmi brzy jsme dostali odpověď. Je tam nyní thaiwanská restaurace, podle pohledu skrz okna moc pěkná. Zevnitř ji hodnotit neumím, není bohužel přístupná. Jak hlásá lámanou češtinou nápis u vchodu, omlouvají se, ale jsou otevřeni jen předem objednaným hromadným zájezdům.
A těch sem jezdí, že nemají kde autobusy zaparkovat bez naštvání měšťáků.
Nastaly mrazy a tak teď naší fenku venčíme jen krátce, ve vatované bundičce a častěji. Prostě rychle na kraj parku, potřeba první, potřeba druhá a od parku po chodníku zase rychle domů. Ať ta naše holka stará hlavně nenastydne, to víte je to už stařenka, cca 17 let, ale přesně to neví nikdo, možná jen ti dementi, co ji týrali jako štěně předtím, než ji nadace paní Kubišové zachránila a naší rodině poskytla.
A s touhle svéhlavou starou dámou jsem dneska navečer vyrazil směrem ke kraji Čecháče, jak my říkáme, jen do prvního segmentu, ale co se nestalo, překážka na rohu ulice! Dav klientů ve směru autobus-restaurace, naprosto neprůchodný, jednolitý, zjevně čekající na pokyn k pohybu. Zastavil jsem se a stejně tak i Réza... tedy plným jménem Rosemary Margaret.
A v tom se to událo. Z davu se začaly vystrkovat po desítkách ruce a chtěly Rézu hladit. Neptali se jejich majitelé jak je u nás zvykem, zda "je hodná", to evidentně předpokládali. Jen jí všichni napřeskáčku hladili a něco si k tomu žvatlali pro nás nesrozumitelného, ale porozuměl jsem, že to bylo něco stejného a asi veselého, protože se u toho hlazení velmi podobně usmívali. A hnědá naše pěstounice si to užívala, to jste neviděli! Nastavovala bez ostychu vše, co bylo kdy možno pohladit a mručela u toho rozkoší, jako bychom se ji my vlastní snad ani nikdy laskavě rukou nedotkli.
Úplně naposled si Rézinku přišel pohladit velmi starý pán a mně to nedalo a anglicky jsem trochu zapředl rozhovor. O tom, jak se jim v Praze líbí, popřál dobrou chuť, a taky zeptal, proč jsou tak nadšení z naší vlčice.
"Rok psa, mladý pane, pohladíme, bude štěstí... bude, pro všechny, i pro vás." Mírně se uklonil a šel za svojí skupinou do vyhlášené restaurace.
Tak takhle tedy nastal u nás na Vinohradech čínsko-český rok psa... a já i Réza jsme za něj povděčni. Hodně štěstí všem!
