Tedy končíme. Ne, že bych se vydal cestou některých milých kolegů zde, co se hodlají odmlčet natrvalo, ale prostě léto, no. A tak na blogy bude daleko míň času, myslím. Tedy opravuji: Končíme a začínáme.
O prázdninách bude míň času na blogy politické, arogantní, ba útočné - tyhle kategorie jsem zmínil jako první schválně - , na romantické, fotonádherné, osobní, sebeterapeutické, příběhové, též ty naše, kdy se jenom hodláme vypsat z kažodenních starostí a radostí.
Pro mne je blog už dlouho prostředím, kam rád chodím. Časem se pro mě stalo dokonce prostorem nejen virtuálním, ale potkávám se s Vámi mnohými i osobně, na nejrůznějších setkáních a srazech. Moc mne obohacujete. Hrozně rád si s vámi všemi povídám, ať už spolu souhlasíme, či ne.
A vy, co mne znáte blíže, anebo jste tady nejmíň tak dlouho jako já, tak moc dobře víte, jak blog ovlivnil i můj osobní život. Ne vždy příjemně, komu by se taky chtělo číst ty různé věci, ale v realitě určitě pozitivně. Taky by bylo smutné litovat roků, které jeden prožil, a já takový nejsem. Popřel bych sám sebe.
Poslední sraz blogerů při vyhlášení výsledků mě jenom přesvědčil, že buďme rádi za takový prostor, který tu máme. Jak jsem starý, tak snad můžu předat švestičky.... Děkuju, Patriku a spol. :-)
A tedy ty prázdniny. Ještě nemáme úplně jasno, jak dlouho budou trvat. Máme na ně spoustu plánů a těšíme se, jak je naplníme. Určitě si ale užijeme každý jejich den, to víte léto, léto. Pojedeme spolu daleko. Oba už jsme kdysi daleko byli, tak to bude vážně hóóódně daleko. A jednou se vrátíme... Tyhle naše prázdniny jsou vyjímečné v tom, že ještě netušíme, jestli skončí hned 4.9.. A láska to je blogová, však zasvěcení víte...
Víte? Budeme se na vás po návratu všechny těšit, a pak vám napíši, jaké to tam bylo....
P.S.: a tohle ještě musím jako přepyšný dědek udělat, helejte, blogy jsou blogy, ale život (a láska) je jinde... Miki a Viky, neboli 4. a 5. vnouče, aktualizace počtů tento měsíc :-)
vysvědčení samé jedničky :-D
