Možná jich není z hlediska válečných statistik mnoho, ale jsou. Už dvě desítky jich jsou. Padlí čeští vojáci v konfliktech, kterých jsme se jako stát na různých místech světa od vzniku samostatné ČR tak či onak zúčastnili.
A každý padlý český voják si zaslouží nejen naši úctu a vděk, ale také odůvodnění svojí oběti nejvyšší. Důvod, chcete-li poslání, pro které položili život, ale i prvotně proč vůbec do zahraniční války šli.
Myslím si, že ti, kteří bojují či bojovali v Afghánistánu anebo v Iráku (a i jinde, třeba v Mali), to nemají s hledáním motivace složité. Jejich pohnutky, či pohnutky státu, naší republiky, za kterou daleko od domova nasazují životy jsou srovnatelné s důvody, proč českoslovenští vojáci a piloti bojovali po boku cizích armád i přímo v jejich jednotkách proti silám Osy.
Protože boj za bezpečí a svobodu občanů vlasti se tehdy i dnes vede mimo naše území. Před x lety proto, že boj na vlastním území jsme už pod nátlakem vzdali, nyní proto, že mu hodláme předejít. Aktivně předejít.
Nic na tom nemění přehmaty stratégů, kteří nezvládají spolu s jinými úředníky v generálských uniformách řešení problému, co dělat po vojenském vítězství, ani hrátky politiků ohlížejících se daleko víc na výsledky předvolebních průzkumů než na logiku vedení válek.
Padlí jsou padlí. Nezvratně zaplatili nejvyšší cenu za určený cíl. A proto je neomluvitelné nechat je padnout a dlouhodobého cíle se zřeknout bez vysvětlení, bez omluvy, bez vyvození následků, bez pokory, bez ztráty sebeúcty.
Ptám se, neděje se to zrovna nyní? Článek na iDnes hlásá: Stačil rok od konce bojové mise NATO v Afghánistánu a Taliban pod Hindúkušem úspěšně zabírá své bývalé državy. Co se děje v Iráku od stažení spojenců můžeme vidět v novinách dennodenně. Jaké následky mají polovičatě či vůbec (ne)řešené konflikty v Jemenu, Libyi a hlavně Sýrii na situaci přímo u nás doma v Evropě sledujeme už ani ne on-line, ale daleko spíše na vlastní oči - kůži chcete-li.
Nic NENÍ černobílé, politika JE svinstvo, jestřábi na všech stranách MAJÍ svoje když ne přímo černé, tak velmi šedivé zájmy, zbrojařské nadnárodní koncerny CHTĚJÍ ozbrojené konflikty, to všechno je pravda, ale stejně: odlišit dobro a zlo lze. Přidat se na stranu dobra je možné. A jsou situace, kdy je nutno hájit dobro silou. Nemáme povinnost zachraňovat celý svět. Nemůžeme uchránit od tyranie samovládců všechny lidi. Nemusíme intervenovat všude, kde by si to situace zasloužila. Ale když už se k tomu odhodláme, prosím, dotáhněme tuhle snahu do konce!!!
Nejen pro naše padlé. Padlé za dobrou věc.
https://www.youtube.com/watch?v=hrgTm6XjYTU
