Lhát se nemá. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Lež má krátké nohy. Das ganz Tsechische Volk ist eine Simulanten Bande.
Němčináři odpustí případné chyby, už dlouho jsem Švejka nečetl. A lhát se někdy musí! A boží mlýny si kolikrát na čas vůbec nedají! A lež nemá nohy krátké, ale bolavé!
"Tu dovolenou potřebuju nutně, paní vedoucí, je to dlouho naplánované, fakt ji potřebuju a jen pověrčivost mi brání Vám říci proč."
"Jste se zbláznil. Nejde to, fakt ne, po všech těch marodech jsem musela odvolat z dovolený i Janu, to jí mám říct, že proto, aby Vy jste měl tu svou? To si nezodpovím."
A tak jsem na pověrčivost rezignoval a ten DŮVOD sdělil.
"Pane Andrle, Honzo, to si fakt nezodpovím, jedině snad si vemte neschopenku, to pochopím, když to jinak nejde."
"Jako neschopenku? Podvodem?", podíval jsem se jí do očí a viděl to tam. Jo, podvodem. Koneckonců, tratit budu jen já, jde přesně o tři dny.
Postupně jsem začal sám sebe přesvědčovat, že to vlastně až takový podvod není, když tu svoji neforemnou hnátu ukážu kdykoliv kterémukoliv lékaři, snad s výjimkou gynekologa, navrhuje ne tři dny, ne měsíc neschopenky, ale částečný invalidní důchod. Tlak ti paní doktorka změří, namlouval jsem si, možná krev vezme a stejně tě ta noha bolí víceméně pořád, tak co. Teď si dopřeješ vyšetření a tři dny nemoci zadarmo. Tak nic.
Vymyšleno, zracionalizováno, dokonáno. Tlak v normě, krev se uvidí v laboratoři, recepty do zásoby předepsané, noha odborně prohlédnuta, vynadáno za nedodržování diety jsem poprávu dostal, neschopenka na tři dny dle přání. Otázka proč jen tři od paní doktorky zůstala ve vzduchu, ví, jaký jsem dříč a že i tři dny na neschopence pro mne budou budovatelským utrpením. Anebo možná ví víc.
Hned ten večer ataka začala. Opravdová, nepodvodná. Dna utržená ze řetězu. Úpím, mažu, dietu už zase držím (marně, už je pozdě), kulhám, a svědomí se pomalu čistí. Jsem VÁŽNĚ marod. Hýbat se pořádně nemůžu, naopak mohu plkat na blogu.
Takže jedna pointa by byla. A jestli bude i druhá, to se uvidí v pondělí, ale o tom už asi napíše ta moje Ivanka, kvůli které jsem tohle celé z lásky absolvoval. Držím jí celou dobu palce (kromě toho na pravé noze!), aby to vyšlo. A taky se moc modlím, aby mi to do úterka splasklo, protože neschopenku už jsem si nechal ukončit dopředu.
Ale moc si nefandím. Od jisté doby mi prostě neprojde nic. Že by Mlynář?
