- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Moje první byly čajky.. Dostal jsem je na ruku v den, kdy jsem šel prvně do školy v září 1972 a byly to hodinky dámské, ale jak já si jich vážil... První třída se vším všudy.
Vúbec mi nevadilo, že byly ruské, i když vše ruské bylo tak nějak - mimo školu - vnímáno po roce 68 všelijak... negativně. Vážil jsem si neskutečně toho, že mám vlastní HODINKY.
A pak se to stalo. Zlomilo. Já je ztratil! Chodili jsme tehdy na pravidelné lekce plavání a já je tam někde v šatnách ztratil...
A od té doby se to se mnou neslo.
Hodinky už nikdy nebyly můj kamarád. Vždycky se ode mne nakonec odvrátily.
A to jsem k nim byl velmi vstřícný, dokonce jsem v osmdesátkách nechal vydělat vekslákům spoustu bonů, abych měl na ruce digitálky....,
Těch poztrácených, rozbitých, zapomenutých, dokonce ukradených, ba i v dobré víře láskám věnovaných hodinek jsou za skoro 5ti desetiletí spousty, ale co spousty, já to zkusil spočítat....
Je jich přesně 28, jo tolik.
O tolik jsem hodinek přišel, hodinky...
A když mi to došlo, začal jsem je sbírat a na ruce nenosit, a ohledně času se už dívat jinam, na mobil, na věžní hodiny, na displej vlaku... A funguje to, už mám do sbírky dvoje, heč :-)
Ale ne, navždy je budu ztrácet, jo, to už tak určitě bude.... a kdyby jen hodinky....
Další články autora |
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...