Ajznbón (I - Rouška jako důkaz)

Zlomyslný vtip říká, že každá země má v Česku jednu ambasádu, jen Peklo má dvě: Českou poštu a České dráhy. Byl jsem zaměstnancem obou firem, a tak snad mohu dát k dobru pár historek.

Historek, které Vám, čtenářům dokreslí, jak se žije "čertům". Některé prožité, některé odposlechnuté, ale vždy jen malinko přibarvené, věřte mi. Tentokrát budou od dráhy.

Stalo se za doby Covidu. Vlakvedoucí a průvodčí, stejně jako cestující, byli dobrodiním vlády chráněni před nákazou rouškami či respirátory. Štípali v nich lístky, kontrolovali lítačky a těm pasažérům, co si jízdenku nestihli koupit, je prodávali tu s manipulační přirážkou, tu bez ní. S rouškou stále na ústech a nosu, jak zákon kázal. Dlouhé šichty. Mnohým to bylo nepříjemné, reptali, nechtěli, leč museli. 

Na každé stanici a zastávce odbavili bezpečně vlak a spolu s cestujícími se těšili, že pojede načas a bezpečně až do cíle. Mají to takhle rádi.

Anebo, jako se to bohužel častěji, než bychom si všichni přáli, děje, vás vysadí z vlaku, protože NĚCO. Porouchaná lokomotiva, výluka na trati, sebevrah pod koly, nečekaná návěsť, cyklista upadnuvší na přejezdu, jo to jsou všechno věci, které se dějí. Tedy kromě oprav kolejí v zájmu naší společné lepší dopravní budoucnosti.

A oni potom procházejí vagóny a říkají vám, že je jim líto, ale že budete muset upravit svoje plány, jet jiným vlakem, přestoupit, zavolat milému, že ta pusa bude až o hodinu později a tak…

A vy, naštvaní i chápající, přijedete nakonec domů se zpožděním a můžete to přejít, nebo se vykřičet na manželku anebo zavolat na ředitelství drah. Určitě je to úleva.

A tak jeden z vás zavolal či napsal, že onoho dne při mimořádné události na trati Praha - Beroun ve stanici Praha- Velká Chuchle byl průvodčí při poskytování informace o nutném přestupu na jiný vlak hrubý, arogantní a přitom se na něj kysele šklebil.  Zaznamenáno, stížnost zaprotokolovaná, číslo jednací.

Mea culpa má být, jinak to moc nechodí při vyjadřování se k stížnostem zákazníků, protože tak je to správné: náš cestující, náš pán a cestující má vždy pravdu. Průvodčí tedy uznal svoji chybu, omluvil  se písemně a navždy proto bude v archívech uloženo, že: "ano, je pravda, že jsem se při oznamování nutného přestupu na cestující kysele šklebil, ovšem doufal jsem, že nařízená pokrývka obličeje tuto moji grimasu způsobenou frustrací ze skutečnosti, že nemohu cestujícím plnohodnotně vyhovět v jejich oprávněných potřebách , bude před nimi skryta dostatečně."

Vím, jak to dopadlo. Tahle historka není odposlechnuta. Zločinec z řad modré armády byl nadřízenými omilostněn. Důkaz: rouška. A pak že byly na nic. Mně to povídejte.