Zůstal jste svůj, aneb když (nejen) milenky pláčou

Běžná ranní radio kulisa, hráli Vaši písničku a najednou mne během ní zamrazilo. V to úterní ráno, když muž se ženou snídal, došla ona smutná zpráva. Dělovou ránu dal někdo jiný.

Nebýt to v rozprávkovom dome, mohla jsem jen zavolat "Čau, lásko!". I teď mám oči zaváté, ale sníh to není.

V minulém století, 3. září, se mi narodila dcera, nebylo to sice úterý, ale přenádherný den.

Tedy, mezi námi, za tu radost, krásu, noblesu, štěstí atd., atd., které jste rozdával,  to tam nahoře musíte mít určitě vedle svého jmenovce, kterému my říkáme po česku, určitě vypolstrované.

Lady Carneval pravila: "C ´est la vie!"

 

 

Autor: Jana Mrázková | pátek 11.10.2019 15:08 | karma článku: 13,73 | přečteno: 437x