Tak jsem se zapakovala (nikoliv napakovala)

Onen obrat, uschovaný v závorce, u mne fakt nehrozí. Ve skutečnosti jsem se zabalila. Teda skoro, ještě nějaké drobnosti. Stačí nalézt hřeben, který jsem důkladně umyla, ale někam se mi schoval.

Ráno nastupuji do nemocnice na tzv. aktivní rehabilitaci, měli by mi dát do richtigu neposlušný obratel, který se mírnixtírnix vybočil o 10 mm doprava a, mrcha, tlačí mi tam na nervy, až mi to lítá až dolu do kotníku pravé dolní končetiny. Ostatně nic nového, Tuto skutečnost, tedy, že obratel je 10 mm vedle, mi řekl už lékař před cirka (to je ono cca, milé děti) deseti lety. Byť jsem laik, v medicíně nevzdělaný, ta distance se mi zdála dost velká. Ale MUDr. pravil, že se s tím dá žít. Dá, ale jak. Nic moc neujdu a bolí to. Až nová neuroložka nyní po dalším rentgenu usoudila, že je třeba konat a hned mne poslala do nemocnice. Měla jsem pouhopouhých čtrnáct dní, abych si dala věci (nikoliv snad poslední) do pořádku. Hnedka poté, kdy jsem prakticky čtyři měsíce proležela na břiše, protože se jinak nedalo, mezi tím třikrát denně vyskočila ven s pejskem a sem tam nějaký ten nákup do domácnosti.

Teoreticky mám vše zmáknuté, dokonale promyšlené do posledních detailů. Pejskovi jsem našla nový "hotel", protože z toho minulého před dvěma roky, kdy jsem si dovolila strávit týden dovolené v Bulharsku s dcerou a vnuky, se Žolík vrátil totálně zdecimovaný, hlasivky v tahu, jen sípal. Pan "hoteliér" zvesela pravil, že pejsek řval ve stodole celé noci....

Ale, co čert nechtěl, posledních pět dnů (včetně soboty a neděle), se to všechno totálně podělalo, můj důkladně promyšlený systém je na draka. Pominu, že jsem ještě v pátek musela absolvovat prohlídku u odborného lékaře, kam jsem byla objednána už dva měsíce. Ale, najednou došla baterka v hodinkách, v pátek večer. Chcíplo podsvícení u tlačítek mobilu. Hned po té se pejsek začal povážlivě drbat, hekat, vzdychat a vůbec byl celý nervózní. Usoudila jsem, že to budou anální žlázy, s kterými si se svým humanitním vzděláním absolutně nedokáži poradit. Víkend na krku. V neděli večer se u výtahu objevila cedulka, že 4.10. v našich bytech proběhne revize plynových spotřebičů. Sakra, z nemocnice se vrátím až v pátek 5.10. Nemám náhradní klíče, které bych mohla posunout důvěryhodným sousedům. Jedny má dcera, která je mimo město, druhé potom ta druhá dcera, která je ovšem potřebuje, protože přijde zalít kytky a chytit tašku s čistými věcmi, kterou mi přinese v neděli do nemocnice. To už jsem nedokázala domyslet. Pouze sousedce jsem dnes večer předala rezervní klíček od schránky ("Letáky prosím šmahem vyhazujte, schovávejte mi jen korespondenci a časopisy, děkuji!")- Naše paní veterinářka dva dny nebere telefon. Dotazovala jsem telefonicky nového pana "hoteliéra", zda může zabezpečit vyčištění Žolíkových análních žláz. Může, jeho veterinář je údajně velmi drahý. Lovím v pondělí na internetu veterinární ordinace v blízkosti svého bydliště (nikam daleko nedojdu). Dnes, v úterý ráno, jsem se s jedním domluvila, jen dvě zastávky tramvají! "Přijďte po druhé hodině."  Mne, která musí mít na vše dokonalý časový rozvrh, už jímala závrať. V 16.30h. odjíždíme s pejskem do hotelu, jak dlouho budeme na veterině čekat? Naštěstí byla před námi jen  kočička a malý pejsek. Po třetí hodině jsme byli doma, vleže telefonuji na tu firmu skrzevá revize plynu. Bude prý náhradní termín hned v pondělí 8.10., to ale zase hned musím s propouštěcí zprávou do města na neurologii.

Jsou věci, o které celý rok nezakopnete, a teď se to sepsuje všechno naráz. Nezbývá než separovat. Dcera dostala hodinky, zabezpečí náhradní baterku, s neexistujícím podsvícením tlačítek u mobilu (stál přes 1500 Kč) se musím smířit. Ta teta ve Vodafonu pravila, že ho někam na čtrnáct dní pošlou, když je v záruce, ale že nemají žádný, který by mi dali jako náhradní. "Nemáte doma nějaký starý?", zeptala se. No, to teda nemám, protože mu totálně odešel reproduktor a šel do kytek.

Až se vrátím z nemocnice, budu mít jen týden, abych se zkonsolidovala. Ale to máte: zajet s dcerou pro Žolíka, volby, revize plynu, zaplatit domácí nájem, podat žádost o příspěvek na bydlení, kadeřnice, návštěva neuroložky, vyprat, v neděli zase zabalit, odvézt znova Žolíka do hotelu....protože v neděli musím být před půlnocí na letišti, už konečně frčíme s Alenou na dovolenou.

Vždyť už se na to třeseme od prosince!