Týrání doma

Říká se, že, když dva dělají totéž, to není totéž. Ale záleží na těch dvou, výchozích podmínkách a předmětu jejich zájmu.

 Dvakrát jsem byla vdaná. Oba byli Slováci, shodně Střelci. První manželství, ze kterého se urodily dvě dcery a tři nemanželští synové manžela skončilo po jedenácti letech, kdy už mi nebylo možné snášet facky a mé denní přísahání na kolenou, že nikoho nemám.

Druhý manžel, takto o čtrnáct let starší šéf, který mne zpočátku nosil na rukou, mi vrazil první facku v den, kdy se ke mně přistěhoval. Ty facky byly příležitostné, například, když jsem na hrnec s omáčkou nedala poklici. Horší bylo systematické psychické týrání, kdy jsem se z veselé normální holky stala postupně pacientkou psychiatra se sníženou frustrační tolerancí a vše vyvrcholilo po  letech diagnózou bipolární porucha, na kterou jsem v r. 2010 dostala invalidní důchod I. stupně.

Když jsem už nevěděla kudy kam a jednou se přichystala k cílené sebevraždě, jsem si najednou řekla: dost, je tady můj dvouměsíční vnouček, moje dcery, ještě mám nejen pro koho žít, ale být ještě komu prospěšná.

Nedlouho po tom jsem zase dostala nakládačku a konečně to ohlásila policii. Na půl roku se ke mně nesměl přiblížit a současně proběhl na jeden zátah rozvod po dvacetiletém manželství. Velice mi pomohla psycholožka z Intervenčního centra v Kladně.

Státní zástupkyně podala žalobu pro týrání, soudní jednání se táhlo dva roky, po té jsem byla třikrát vyšetřena, mimo jiné i v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, jestli jsem osobou týranu či nikoliv. Po dvou letech od rozvodu, kdy jsem se přestěhovala do jiného města, našla si zaměstnání, usoudili psychiatři, že nejsem osobou týranou. Nechodila jsem kanály, nebrečela na počkání a netahala za sebou kačenku.

 Nikoho nezajímalo, že jsem udělala maximum, abych se ze zlé situace dostala, individuálně jsem ze své vůle navštěvovala psycholožku ve Fakultní nemocnici v Plzni, dále pak i poradenské centrum Ledovec. Prostě jsem se chtěla z toho dostat a podařilo se.

Soud pak zprostil bývalého manžela žaloby, neboť se po dvou (!) letech, ukázalo, že nejsem týraná. Mně nešlo o trest, ale o vyslovení viny.

Ale co, boží mlýny melou, někdy pomalu, ale spravedlivě. Klepla ho pepka a zdravotně na tom není nejlépe.