Jistý kanál naší televize začal dnes reprízovat slovenský seriál "Súsedia". Pro českého diváka je jeho sledování, podle mne, trochu náročné, dialogy jsou velmi rychlé, navíc kombinované v maďarsko - slovenské řeči. Maďarština v našich luzích je jak z Marsu, slovenský jazyk dnešní pubescendenti považují za dialekt peruánských indiánů.
Předesílám, že maďarská slova, nebudou zde správně napsaná, protože jsem si maďarštinu víceméně odposlouchala v denním životě.
Prosincového večera v r. 1978 jsem se s tříměsíční dcerkou (rodila jsem doma v Rakovníku) ocitla v domově mého manžela v Komárně. Pěkně mne přivítala část rozvětvené rodiny (skvokra = tchýně, pocházela z jedenácti dětí, byli tu jejich manželé/manželky, všichni byli velmi příjemní, první vnoučátko široko daleko), starala jsem se jen o uložení Janky, která toho dne absolvovala cestu z Rakovníka, do postýlky.
Nazítří jsem se vydala s kočárkem do města, obhlédnout okolí. Abych se hned první den neztratila, sledovala jsem cestu a bylo to trošku divné: Munka útca, Magyar területi színház, mözi, szabosag..., naštěstí pod těmito nápisy byl slovenský ekvivalent: ulice práce, Maďarské oblastní divadlo, kino, krejčovství...
Jejda, to je maďarský protektorát? Nejdřív maďarsky, pak slovensky?
Rodina, do které jsem se přivdala, byla více slovenská, i když po otci maďarská. A právě nagymama (babička) z otcovy strany byla poklad. Ve svém životě bohužel pochovala muže i všechny své děti, Helenku, pak dvojčata, i syny Otta i Bélu. Byla krásná, stále opálená z práce na zahradě, šedivé vlasy svázené do culíku, zlaté náušničky a úsměv.
Právě nagymama se jmenovala Erszébeth (Alžběta), byť naši druhou dceru jsme pojmenovali právě tímto jménem, nebylo to po ní. Ono toto jméno pro svou budoucí sestru vybrala naše prvorozená podle jedné pohádky. Jenže jsme to nedokázali říci nagymame do očí.
Maďarština nemá rody a zvratná slovesa. Nagymama se slovensky snažila, ale rody jí dělaly problémy. Proto, jak jsem shora napsala, když se potěšila jednou s Bětkou, pomíchala to vše dohromady, a ten Betka jí přišel roztomilý.
Má slovenská švagrová porodila malinká dvojčátka, když ta došla z inkubátoru domů a povyrostla, dost plakala. Na to nastoupila nagymama, sedla si na gauč, doširoka roztáhla své černé široké sukně, na každé stehno posadila mimino a bylo dobře. O to víc bylo smutku, když nagymama odešla.
Těžko lze toto povídání o nagymame ukončit. Jen, když se u nás večer chystala, povídala: Idu kúpať.
Koho?
Sa.
