nikoliv v Lidlu, dočetla jsem se tuhle někde, nebyl to nějaký ten Lidl, jako třeba Kovomat, ale pan Lidl, asi jako pan Meinl, takže se chodilo k němu, jako chodila Maryša k Židovi,
kupuje se tam všelicos, teď tam mají ode dneška francouzský týden, to se mně, jako frankofilovi líbí, tak jsem se tam byla dneska podívat, jedním vrzem jsem vrátila bodová světýlka, která jsem tam koupila minulý týden a ta světýlka nesvítila, i když v nich byly 3x AA baterky, jako součást balení, myslela jsem, že si je nalepím, kam myslím, psali, že třeba do šatny, ale já šatnu nemám, tak jsem zvolila místo nad sporákem, kde je špatně večer vidět, tedy, abych lépe viděla do hrnce, ale když to nefungovalo a naštěstí jsem měla doma účet, tak jsem je tedy dneska vrátila, bylo to úplně bez problémů, ta reklamační paní je u pokladny ani nezkoušela, jen jsem se podepsala na nový účet, který vyjel z pokladny a dostala jsem zpátky sedmdesát korun, myslela jsem, že mi to odpočítají z nákupu, který jsem vyložila na pás, já, husa, tam fakt jen šla vrátit ta světýlka, hned jsem přitom ale neplánovaně nakoupila, jak taky jinak, že, když se k Lidlovi nedostanu každý den, protože to mám trochu z ruky, obvykle jezdím do Penny, protože to je na trase mé tramvaje, to jenom vyskočím, nakoupím a už zase frčím domů, někdy to tedy vezmu z gruntu, tedy obvykle v sobotu, kdy vyjedu se svým zeleným nákupním vozíkem, který jsem koupila v bazaru, stál šedesát korun, a to nikdy nepochopím, protože je velmi festovní, hodně se toho do něj vejde a drží pořád, dřív, za tamté doby se těmto vozíkům říkalo RVHP, méně zdatní jedinci už nevědí, že tato zkratka značila Radu vzájemné hospodářské pomoci, to byl výdobytek socialismu, nějaký protipól Evropské hospodářské pomoci, nebo co, ale u nás ta zkratka, jako všude, znamenala Ráno Vyjedu Hovno Přivezu, a moje holky to převzaly po mně, pořád všechny víme, o jaké tašce se mluví, jenže dneska jsem RVHP vozík neměla, protože jsem jela ze města, to se zase Alena bude smát, že říkám ze města, nikoliv z města, ale já už to mám tak naučené, no, a u toho Lidla měli tolik francouzských lahůdek, až mi oči přecházely, ovšem v taštičce jsem tiskla ještě zcela teplé rozhodnutí o podpoře v nezaměstnanosti, tak jsem si říkala: -Holka, teď si nevyskakuj, počkej, až přijde první výplata-, která, podle paní na úřadu práce, dorazí na můj účet asi tak za měsíc, avšak nic není ztraceno, protože mám v Paříži kamaráda, Angličané tomu říkají penfriend, už si jeden rok píšeme, a třeba, až se jednou setkáme, bude na stole kopa ústřic, krevet, fois gras, jen až se zase k Lidlovi dostanu bude už úplně jiný týden, ono se to střídá, někdy je asijský a tak, ale u toho Lidla to mají všechno srovnané, nemyslím zrovna zboží, to jo, ale jejich prodejny jsou takové stejné, že v nich člověk nezabloudí, prvně jsem u Lidla byla v r. 2000, to bylo ve Španělsku, někde nedaleko Peniscoly, odvezl nás tam autobus, protože jsme se stravovali v apartmánech sami, všichni nakoupili pochopitelně jídlo, jen já, trubka, plážové pantofle a ponožky, na poslední chvíli pak nějaký sýr, chleba a hlavně dva balíčky zatavených párečků, odpočívalo jich tam pět v jednom balení a byly v akci, zlevněné, když jsem si jedno balení ohřála k večeři, požádal Tonda, abych mu tu vyvařenou vodu dala, že si do ní hodí čínskou polévku, kterou si přivezl z domova, tak jsme se najedli oba, do polévky si dával citrón, což mi dobře chutnalo, ale u Lidla je to dobře srovnané nejen v západní Evropě, to mi telefonoval bývalý manžel, že je zrovna v Senici, na Slovensku, že si připadá jako doma v Rakovníku, jasně, že u Lidla, protože kam se vrtne, tam najde to, co doma, ani nemusí bloudit, dneska ta pokladní u Lidla taky vypadala jako doma, i když měla cedulku s nápisem - Učím se pro vás -, myslím, že pod tím bylo jméno Eliška, jestli ano, tak to jí dodatečně k dnešnímu svátku blahopřeji, vlastně, ne, asi tam bylo Klára, nicméně mi řekla, že je dneska na pokladně a vůbec u Lidla první den, tak jsem jí popřála, ať ji nikdo neštve.
