Nessum dorma furt a tady

Tak nějak se mi příčí, že se furt něco najde a pořád se to opakuje, jupí, teď jsme zase něco objevili!

Krásné Nessum dorma zní našimi domovy, Nedělám si zásluhy, tuhle krásnou melodii jsem prvně slyšela při hudební výchově někdy v r. 1971 na gymnáziu, kdy náš profesor pan Čech zjistil, že s námi,s tím materiálem, který není schopný zazpívat ani národní písničku, nezbývá nic jiného, než nám přestavit klasiku.

Tak jsme prvně, mimo jiného, slyšeli Nessum dorma, které předvedl Guiseppe di Stefano, to nám pustil pan profesor na desce. Nevím, tak nějak jsem si to schovála pro sebe. Dostalo se nám vysvětlení, že tuto árii zpíval Kalaf (?), když mu ráno hrozila smrt. Ale to jsme se nedozvěděli, že Puccinni, autor, v tomto momentu svou operu utnul, protože zrovna umřel.

Já jsem si to pořád nosila v sobě a jednou se mi podařilo tuto árii někde na magnetofon nahrát. V roce 1993 jsme se s mým druhým mužem rozhodli ke sňatku. Trvala jsem na tom, aby skladba, kterou jsem tak milovala, zazněla na mé svatbě. Stalo se, bylo to krásné.