Inu, stalo se, co jsme ani jedna nejspíš neočekávaly a ani si to nepřály. Od prosince loňského roku jsme měly s Alenou u Čedoku zabeštelovanou dovolenou letos říjnu na Kypru.
Musím předeslat, že jsme spolu koncem sedmdesátých let minulého století bydlely dva roky na koleji, když jsme v Praze studovaly na univerzitě. Ostatně to jsem popsala již ve kdysi zde zveřejněném blogu "S Alenou na koleji". Za tu dobu, která od studií uběhla, jsme se osobně viděly jen třikrát krátce, naposledy před pěti lety. Ale telefonovaly jsme si.
Domluvily jsme loni dovolenou na Kypru (Larnaka), pro mne to byla v této zemi, na rozdíl od Aleny, premiéra, Těšily jsme obě jak malé, průběžně si v telefonu sdělovaly, že už jsme si (jedna nebo druhá) koupily plavky, tenisky, tričko, jestli si bereme noční košili nebo pyžamo...., jak se vyrácháme v moři....napráskneme se v ALL IN mořských plodů, ovoce a zákusků, atd.
Letělo nám to ve 4 hodiny ráno, na Ruzyni jsme trčely už někdy od půlnoci, jak nás nás postupně ochotní rodinní příslušníci z Plzně, resp. Litvínova, dovezli.
Vypadalo to fajn dovolenou, z letiště jen dvacet minut jízdy, hotel jako z obrázku katalogu, báječné počasí a prima přízemní pokoj s balkonem, odkud bylo jen skok do bazénu a 55 mých kroků do moře.
Už druhý den jsme obě zjišťovaly, že tady něco neklape. Za ta léta jsme už každá jiná, změnily jsme se, změnily se naše zájmy i potřeby, odcizily jsme se. Sice jsme tady chodily spolu do moře, na jídlo, opalovaly se u bazénu, ale to bylo tak vše Já jsem sama brzy ráno i večer vysedávala u moře. Jenže vzájemné diskuse bývaly kusé. Jedině, když jsme vzpomínaly na studia, spolužáky a společné zážitky, to jsme se rozpovídaly. Pořád si o sobě myslím, že jsem otevřená, vstřícná, tolerantní a empatická. Jenže tady se ode mne očekávalo, že budu podřízená. A to já zase prrr! Je třeba říci, že Alena i já, jsem obě solitéři. Každá z nás už žije dlouho sama, bez partnera, zvyklá na svoji svobodu a pohodlí. A navíc chrápu.
Na Ruzyni jsme se rozloučily trošku smutným, nikoliv chladným,objetím. Už si nevoláme.
