Kdy (ne)zavírám oči

Zcela určitě nezavírám oči nad utrpením lidí, nechť žijí tisíce kilometrů daleko nebo blízko mne, nad devastací a vykořisťováním planety, nad šlendriánem...

...podvody, lhostejností, arogancí, alibismem, korytářstvím.... a spoustou, pro mne, negativních jevů, jimž jsme denně všichni přítomni. A taky jsem si, díky tomuto svému postoji, již několikrát pěkně nabila čumák.

Na jednu stranu obdivuji všechny, kteří si dokáží udržet odstup, správně pochopili a praktikují onu, dnes, již mírně zprofanovanou, modlitbičku Františka z Assisi: "Bože dej, ať změním to, co změnit mohu; abych neměnil to, co změnit nemohu; abych dokázal tyto dvě věci rozlišit". Znám ji více než dvacet let, protože František z Assisi mi byl vždy sympatický, zvláště tím, jak miloval zvířata a pohrdal zemskými statky. Dnes je světec populární díky současnému papeži, který jeho jméno ve svém pontifikátu přijal.

Jsou však situace, při nichž oči zavírám. Tak například kdysi, ve svém mládí, jsem zavírala oči, jako všichni, při líbání. Každý si přece chce ten libý požitek, kdy svět neexistuje, dokonale prožít. Bez vší vulgarity: dotek rtů, ochutnání jazyka a výměnu slin.

Hm, to je, pro mne, již historie.

Ovšem, nevzdávám se. Roky rokoucí zavírám oči při jídle a pod sprchou. Důvod je zřejmý, jak tehdy při líbání: užít si to! I za cenu následků. Totiž při jídle, kdy mám zavřená očka, se vždycky pokecám. Bujné přírodní poprsí pak nese vzorky jídelníčku. Když jsem byla mladá, padalo mi jídlo na stehna, jak jsem se vyvinula, ulpívá výš, bohužel na místě pro jiné na první pohled viditelném. To je důvod, proč s sebou nosím do práce náhradní model svršku, kombinovatelný s dolní částí oděvu. Někdy je to náročné.

Stát s očima zavřenýma pod sprchou se pak jeví jako bezkonfliktní. Ne v mém případě. Motám se, bojím se, že se s libým pocitem současně zhroutím do vany. Není nikdo, kdo by osamělou důchodkyni v pronajatém 1+1 zachránil. Proto mám na umyvadle mobilní telefon.

Abych předešla situaci, kdy zavřu oči definitivně.