Jsem strážce pokladny

Sice, nikoliv jako pan Babiš, pokladny státní, ale pokladny své. Tedy ani rodinné, ale jen a jen mé, protože hospodařím statečně sama.

Chci-li zpětně nahlédnout do dvou rodinných pokladen, které se v mém pohnutém životě objevily, musím říci, že tehdy mi do nich nahlédnout nebylo, tedy ani dnes se k nim nemohu zcela objektivně vyjádřit.

V prvním případě se rodinná pokladna skrývala fyzicky v peněžence manžela, který díky praxi ve veřejném stravování nosil v oné době kurzovní lístek v hlavě. Příkladně: dokázal nakoupit bulharská leva, výhodným kurzem je směnit za dolary, ty pak prodat za východoněmecké marky, mezi tím se nějak dostal k západním měnám...Já, humanitně vzdělaná, jsem to prostě nepochopila, ani se to ode mne nečekalo. Doma se tu objevila pravá svíčková z NDR, tu Levi's bunda, tu alkohol světových značek. Svíčkovou jsem radši zpracovala včas, protože ostatní zboží se zase někam posunovalo, aby doma přibylo další.

S druhým manželstvím přišel jiný model rodinné pokladny. Fakticky jsem do ní přispívala jen já a hradila z ní veškeré nutnosti. Když na pana manžela došla výplata, zpočátku do pokladny několika tisíci korun přispěl, ale nic světoborného. Vždy jsem musela za příspěvek pěkně hlasitě poděkovat. Naštěstí jsem v té době slušně vydělávala a podporovala své dcery, i když skromně, na vysokoškolských studiích. Poslední, co jsem jim mohla, a dala, byl finanční příspěvek k promoci tři tisíce korun každé. To bylo v r. 2004. V té době manžel již rodinnou pokladnu nedotoval a bylo v ní pusto prázdno.

Teď jsem sama sobě pánem, co si do fiktivní pokladny vložím, to z ní zase statečně vyberu. Není to žádná starožitná krabička, jen běžný účet u bankovního ústavu. O pohybu na účtu mi chodí  e-mail  výpisy, takže operativně vím, kdy přibrzdit.

Povídala mi onehdy dospělá dcera: "Mami, vím, že moc peněz nemáš, ale nikdy jsem od tebe neslyšela, že bys sis stěžovala". Se svými šesti křížky a životní zkušeností jsem odvětila: "Víš, děvenko, na nedostatek peněz si dnes stěžuje každý. Ještě jsem ve svém životě neslyšela jednoho, který by řekl - já mám peněz dost. Možná se nepohybuji ve správných kruzích. Ale já mám, holčičko, rezervy. Dokud mám na cigarety, nemohu si na nedostatek peněz stýskat. To by nebylo fér. Až bude nejhůř, ještě vím, kde ušetřit. Na žádné dotace se spolehnout nemohu".

Mohu hospodařit jen s tím, co mám. A v tom se asi shoduji se státní pokladnou.