Je to dřina, když dítě rozum bere

Považte s čím vším se ten malý tvor musí popasovat! Tolik se toho okolo něho děje, kopa lidí a dětí, pořád někam chodí, něco říkají...A tak si to přebere podle svého.

Má starší dcerka to měla s příchodem na svět trochu těžké. Asi se jí moc nechtělo, u maminky jí bylo dobře (?), zasekla se a tak na řadu přišly vysoké kleště, které jí na svět pomohly. To jsem v onen těžký moment netušila, nebyla doba, kdy lékaři maminku (ale ani pacienta) neinformovali o dalším lékařském postupu. Asi jsem byla trošku mimo, dcerku jsem prvně zaregistrovala, když ji kdosi vedle mne držel za patičky, visela hlavou dolů a z nosu jí trčely oranžové hadičky. Pak ji odnesli a odvedle jsem jen slyšela nějaké pleskání a: "Holčičko, tak zaplač!" Pak přišlo takové kýchnutí, jako když si uleví trpaslík, a buééééé mé maličké. Někdo tam řekl: "Konečně, maličká, už je dobře!" V tu chvíli mi to došlo: vždyť ona neplakala, když se narodila! Když nás propouštěli z porodnice, řekli mi, že malá je "riziková", neboť měla vysoké kleště naloženy na spánky. Pořád jsem si nic nepřipouštěla.

Startovní, porodní váha, 3950g dávala tušit, že fyzicky dítě je do světa připraveno. Dcera, jako první mimino u nás široko daleko, vyrůstala v rozsáhlé slovenské rodinné komunitě. Rozum brala rychleji než jsme byli připraveni, podnětů měla neúrekom. Byť měla při narození víc uší než zubů, jazýček se se jí rozvázal velice brzy.

Měla v Bratislavě na pískovišti hodně kamarádů a jejich maminky nazývala skutečně originálně, ale vlastně logicky. "To je teta Igorková, teta Jožková, teta Dvojičková (ty malé holky byla dvojčata)....

Stejně tak si pojmenovala panenky, vždy podle typických znaků panenky, které přiřadila od konkrétních osob. Takže jsme měli dlouhonohou panenku Terku (to byla hubená kolegyně dceřina otce), ale hlavně Katku, kterou pojmenovala po své nejlepší kamarádce z pískoviště. Co by člověk nečekal, při návštěvě u mé rodiny v Čechách, dostala od svého pradědy úplně stejnou panenku jako byla Katka. Dilema s pojmenováním panenky pojala po svém. "Je to taky Katka. Teď mám Katky!" A tak Katky s Terkou dávala večer spát, povídala jim i zpívala na dobrou noc.

Už je to tolik let zpět, ale pořád nezapomenutelné. Naštěstí není "riziková", ale zdravá, dnes již mladá žena, která učí středoškoláky. Naštěstí, ne vždy porody vysokými kleštěmi v té době dobře dopadly.