Nezápolím tu sice se starou slámou ze slamníku jako Vy, nemám tu však k ruce Anči, která Vám říkala: "Račte?" a plnila Vaše denní přání. Jsem tu jen se psem v pronajatém 1+1 a bojuji s odpadem. Protože důsledně separuji.
Separuji odpad jednoho člověka v jedné malé domácnosti. Ne proto, že se to má, ale protože toho pro přírodu asi neumím víc udělat. Mám za to, že žiji vcelku úsporně, přesto vidím, že produkuji více než malé množství odpadků.
Inu zařídila jsem se. Dole v kuchyňské špajzce mám igelitky. Jedna na sklo, druhá na plasty, třetí na papír. Do "skleněné" občas přistane flaška od okurek nebo červené řepy, jiný skleněný odpad nemívám. Nápoje v PET lahvích nekupuji, takže i "plastová" igelitka se plní průběžně a pomalu. Letáky, jimiž mám denně narvanou poštovní schránku, redukuji hned dole v chodbě, kde je na ně velká krabice. Nahoru domů tedy beru jen ty z nejmenovaného obchodu, kam chodím jednou za týden. Čili i papír schraňuji vcelku pomalu.
Nebudu s každou onou igelitkou přece běhat do kontejnerů hned, jakmile se v nich něco objeví. Jenže, to by mne čert vzal, ony se vždy naplní v čase všechny najednou. To se stalo včera, v pátek. Spekulovala jsem, jak to udělat. Normální člověk by tašky jednoduše chytl a šel je vysypat. Jenže u nás se kontejnery na separovaný odpad vyvážejí v pondělí. To znamená, že v pátek jsou už beznadějně plné. Přesněji řečeno, to platí pro kontejnery na papír a plasty. Čili půjdu až v pondělí odpoledne. Skleněný odpad vezmu s sebou v rámci vycházky s pejskem. To zase bude rachot na chodbě, než přijede výtah. Pes radostí vyvádí, sklo rachotí, ne, děti, není to klekánice.
No, aby toho nebylo včera málo, došla mi zásilka z e-shopu, objednala jsem si velkoobjemové žrádlo pro psa, dostala jsem k tomu zdarma i plastovou bednu. Maník mi to dovalil až domů, složil náklad v kuchyni. Krabice jak kráva. Obsah odpovídal objednávce, navrch jsem ovšem zdarma obdržela nějaké dvě prázdné krabice a kotouč zamotaného plastového čehosi. Evidentně vycpávka. Velkou krabici a její dvě menší družky jsem rozřezala a i s tou plastovou výstelkou nacpala k odpadkovému koši. Tím se stalo, že mám omezený přístup ke sporáku. Musím to nějak vydržet do pondělka.
Ten běžný domácí směsný odpad zvládám bez problémů. Jídlo nevyhazuji (to mám z domova), chléb a pečivo kupuji v takovém množství, které jsem schopna zkonzumovat. Drobné zbytky uzlíkuji do sáčků od rohlíků, naplním jimi igelitku v odpadkovém koši, když je plná, fláknu ji do kontejneru. Ovšem v úterý nebo pátek, po vyvážení.
Ale přece jen, pane Nerudo, mám taky starost. Vaše sláma posloužila jako stelivo ke kozám, nemýlím-li se. Jenže já teď mám doma starý modem, protože mi ve středu namontovali nový. Kam s ním?
