A je to tu zase: maturita z matematiky

Nejsem osobně přesvědčena, že naši mladí jsou, promiňte, natolik blbí, aby nezvládli maturitu z matematiky. Otázkou je, jaké úlohy jsou jim z tohoto předmětu předloženy.

S úlohami typu: rychlík z bodu A, osobák z bodu B, kdy a kde se tyto setkají, to dnes už nemá co dělat. Děti musí řešit něco jiného.

Maturovala jsem na klasickém gymnáziu v r. 1974, pochopitelně i z matematiky. Úlohy ze zadání - úprava složitého zlomku a konstrukce nějakého podivného trojúhelníku, jsou dnes už úsměvné. Jasně, v životě mi k ničemu nebyly. Tehdy nejobávanější byla otázka č. 25 - lineární programování. Na potítku s ní zápolil  spolužák (byla jsem se v to úterý podívat), přitočil se k němu letmo náš třídní, fyzikář, hlava otevřená, ale pravil, jak jsem se později dozvěděla: "Ivo, s tím ti nepomůžu!" Chlapec na této části pohořel, ale i část maturitní komise byla tehdy vedle.

Já se za maturity z matematiky přimlouvám  Je to klasika a ke všeobecnému vzdělání patří. Jenže ty neustálé diskuse z poslední doby: matematika ano - ne, vážně narušily už tak labilní porevoluční mínění. ohledně vzdělání. Negace negace. Jenže bez matematiky není logiky ani filozofie. Bez matematiky nevystřelíte raketu k Marsu, nezkonstruujete dron ani  v kuchyni nespočítáte jeden a půl násobek původní dávky na buchty.

Ti mladí na to mají. Rozhlédněme se. Jsou natolik schopní v oblastech, kde nám, starším již zůstává rozum stát. Dokáží víc než my v jejich letech. Ale doba je zhýčkala, na co maturovat z matematiky, když stařešinové si téma nedokáží vyjasnit?  Ať se dohadují, my jdeme dál. Svým zpúsobem mají pravdu. Jen využívají toho, co jsme jim neprozřetelně nadhodili. Že maturita z matematiky je překonaná.

Ne všichni jedinci mají na matematiku buňky. Jsou však dobří v jiných oborech. Neztratí se a nechtějí skončit v montovnách. I když i tam jistí práci najdou. To je taky třeba.

Po celá staletí se žehralo na to, jak je ta dnešní mládež zkažená. Pitomost. Kdyby byla zkažená a neschopná, ještě dneska jsme v prvobytně pospolné společnosti. Fakt to černě nevidím, stačí mi nahlédnout do pracovních listů z počtů vnoučka prvňáka. Jan Ámos by zaplesal, konečně "škola hrou".