Vyhráli jsme cenu o dojnou krávu Evropy. Aneb jak se Vám žije v rozvojové zemi?

HDP roste, politici tleskají. Přesto jsme od dubna 2017 oficiálně v  kategorii rozvojových zemí. To znamená, že  místo posilování pozic ekonomiky vlastní, pouze radostně poskytujeme levnou pracovní sílu a zázemí ekonomice cizí.  

Podle České národní banky byl v odlivu zisků zahraničních vlastníků loňský rok zcela rekordní a z firem podnikajících na našem území odteklo tímto způsobem minimálně 300 miliard korun. Tyto firmy se radují, jsme pro ně nejlepší  sousto v celé Evropě. Otázkou je, zda se máme radovat i my nebo spíš začít přemýšlet, jak tuto dlouholetou strategii co nejrychleji změnit. Proč? Protože pokud by tyto peníze nemizely v zahraničí, ale  zůstaly a byly utraceny zase zde, v České republice,  rozhodně bychom to dost pozitivně pocítili. Některé odhady hovoří až o půl bilionu korun, který posléze v rozpočtu naší země zákonitě chybí.  Rozpočtu, který by mohl být při nejmenším v pohodě vyrovnaný.

     Dalším aspektem téhož je to, že díky politice levné pracovní síly nedosahujeme a výhledově ani nedosáhneme na platy zaměstnanců těchto firem v jejich mateřských zemích. A to ani v jednom z u nás nejúspěšnějších odvětví, automobilovém průmyslu. Zkrátka montujeme součástky, sestavujeme části systémů, dodáváme laciné polotovary. Přidaná hodnota nekompletního výrobku je malá, tlak je hlavně  na co nejnižší cenu. A tak se stává, že na našem území, s využitím naší infrastruktury a za náboru levných pracovníků z ciziny daný region zatěžují spoustou souvisejících problémů a snižují možnost uplatnění a solidního výdělku našich vlastních, méně kvalifikovaných lidí. Pokud bychom totiž ve vlastních firmách vyvíjeli a dodávali již kompletní výrobky konečnému zákazníkovi, skokově by se tato přidaná hodnota zvýšila a konečný zisk by byl několikanásobně vyšší.  Jelikož my ale nemůžeme rozhodovat co se v „našich“ firmách bude vyrábět, za kolik, komu se to bude prodávat a  jaká bude míra výdělku a odměn za provedenou práci,  tak jsme v podstatě pouze ekonomická kolonie, závislá na libovůli cizích majitelů. Nepatří nám tu skoro nic.

     Toto skutečně není strategie, která by nám zaručovala do budoucna prosperitu a úspěch. Toto je strategie rozvojových zemí, které levně prodají vlastní dům a po utracení té trochy peněz si v  něm úklidem novému majiteli vydělávají na nájem ve stanu na dvoře. A i když se to tady nesmyslně zlehčuje, v dubnu 2017 jsme byli mezi rozvojové země oficiálně zařazeni. Máme tedy razítko na to, že ačkoliv nám naše země ještě formálně patří, nad domácí ekonomikou už vlastnickou kontrolu nemáme, takže za ni ani nemůžeme nést zodpovědnost.

     Když vidíme  krásné grafy o růstu hrubého domácího produktu – a média nám je rády hrdě prezentují, je to něco jako poplácávat po ramenou Němce nebo Francouze, jak jim to u nás pěkně jde. Pak se ale nemůžeme divit, když si výsledky práce českých rukou užívají Němci a Francouzi. Proto už konečně přestaňme zvýhodňovat pobídkami a různými úlevami cizí investory na úkor těch našich, pojďme si znovu vážit českých podnikatelů a právě těm poskytněme podporu a pomoc, protože ono se nám to mnohonásobně vrátí.   Sami rozhodujme kdy, kde, co, jak a pro koho budeme vyrábět. A využívejme těmito firmami generované zisky na růst naší ekonomiky a naší životní úrovně. Zkrátka pojďme si vzít naši ekonomiku zpátky.

Zdroj:

https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/na-dividendach-loni-odteklo-299-miliard-40313502?fbclid=IwAR31xooNCQy1VHbLwuutfy4sL4LaRDaeYBs8w220cKd1-pf6R7cRdp5zxXo

http://casopisargument.cz/2019/11/07/kam-jsme-dosli-kazdy-vi/

https://roklen24.cz/a/wuyPd/profesor-milan-zeleny-degenerace-ceske-ekonomiky-nastala