Multikulturní šílenství jen přitápí nenávisti pod kotel
Říká se, že osobní zkušenost je nepřenosná. A já s tím musím do značné míry souhlasit. Jednu takovou jsem učinila minulý týden ve výstavní skříni evropské integrace, Bruselu. Když jsem si s kamarádkou chtěla zcela bezelstně zkrátit na kole cestu do muzea přes „muslimskou“ čtvrť. Bylo nám ovšem dáno jasně najevo, že tam nejen nejsme vítány, ale příště abychom to už ani raději nezkoušely. Musím říct, že to byla gesta a slova více než výmluvná. Začínalo to slovy „tohle je naše území a naše pravidla“, dál je to nereprodukovatelné a celkem jsem byla ráda, že máme ta rychlá kola. Musím říct, že to funguje, příště tam nestrčím nos a viditelně nejen já.
Donutilo mě to přemýšlet nad tím vším tak nějak z pohledu ženy. Co ostatně víc symbolizuje rozdílnost kultur, než postavení a role žen v nich. V neevropských kulturách mají ženy role tradiční, bývají hlavně matkami, vdávají se velmi mladé, vychovávají značný počet dětí a starají se o domácnost. Pracují zřídka a po omezenou dobu. Evropské ženy, poháněné různými feministickými spolky, dávají často na první místo kariéru. Je jim vštěpováno, že jsou rovnocenné, ne-li výkonnější než muži, které vlastně nepotřebují. Vždyť k těhotenství stačí nechat se uměle oplodnit, koneckonců v Anglii jsou už k dostání i speciální inseminační sady. Muž, pokud tedy není z nějaké skupiny padesáti bizarních pohlaví, je považován za něco nadbytečného, ne-li vyloženě nežádoucího. Rodina je v podstatě definována jako přežitek. Může být snad větší rozdíl dvou kultur než toto? A ptám se, jak můžeme věřit tomu, že jedna se bude bez problémů integrovat do té druhé? V tomto případě ta tradičnější, na pevných základech stojící, do té ze všech stran oslabované a zpochybňované? Chce se mi říct, jste blázni?
Když před pár lety nechal Tálibán zničit v Afgánistánu sochy Buddhů, celosvětově se zvedla velká vlna odporu proti tomuto barbarství. Svět truchlil. Za pár let odsuzoval podobně i Islámský stát za ničivý útok na monumenty v syrské Palmýře nebo iráckém Mosulu. I tyto historické památky zmizely v nenávratnu. Památky, které připomínaly rozkvět a kulturu tisícileté země. Kulturu, která už nikdy neměla být vidět. Kulturu, která měla být nahrazena jinou. Neboť co jiného je bourání soch, pálení knih, či strhávání obrazů, než pokus o popření a zneviditelnění minulosti obsazované země. Jistým způsobem se to dá pochopit, je to logické prosazení jiné myšlenkové linie, minulost má být zapomenuta. Co se ale chápe velmi těžko je to, že zde sama Evropa začíná popírat a stydět se za svou minulost. Ztrácíme poslední zbytky hrdosti na svou práci, na objevy našich předků, mořeplavců, dějepisců, astronomů, lékařů a vědců obecně. Necháme si degradovat umělecká díla, odstraňujeme sami tváře významných osobností z akademických míst, která pro nás založili a vybudovali, zpochybňujeme jejich zásluhy o náš život. O život, jaký smíme díky nim žít. V dostatku, blahobytu a relativním bezpečí.
Ptám se, na čem chceme stavět svou budoucnost, když ne na tomto. Skutečně si necháme řvoucími davy agresivních neomarxistů vnutit myšlenku, že státy bez řádu, města bez policie a masa lidí bez minulosti je fajn? A jak dlouho to tak fajn bude? Dokud bude co rabovat, čí domy a obchody obsazovat? Život bez zažitých tradic a našich pravidel? Kdo bude hasit požáry, stavět domy, léčit nemocné a pohřbívat mrtvé v případě epidemií? Tím, že před tímto budeme zavírat oči a necháme se nutit, tak jako lidé v okolních státech, dělat že se nic neděje, a že to v pohodě zvládneme, se dostaneme pouze do stejné situace. Do chaosu, násilí, atmosféry strachu. Pomáhejme lidem, kteří to skutečně potřebují. Ale chraňme si naši zemi, naši kulturu, naše rodiny, naše dědictví. Nenechme si ho zničit nikým, kdo o něj nestojí. Tak, abychom i my mohli našim dětem předat tuto zemi. Hrdou a samostatnou. Tak, jako to dělaly generace našich předků. Předků, kteří za to mnohdy neváhali položit i život.
Jana Marková
Ukrajina - ne, opravdu nevyhrává(me)
Včera jsem četla několik zajímavých článků a postřehů o aktuální situaci na Ukrajině, tak se s vámi o ně chci podělit. Nejsem vojenský analytik, a tak to prosím berte jen jako moje osobní zamyšlení.
Jana Marková
Konec. S poslední zavřenou elektrárnou v Německu už nikdy dostupnou energii mít nebudeme.
V Česku opět poletí ceny elektřiny nahoru, protože nemáme šanci zaplatit německé ceny. Ceny, za které ji budou od nás naši "zelení" sousedé kupovat. A my jim ji za ně místo ochrany vlastních lidí z polostátního ČEZu prodáme.
Jana Marková
Proč hoří Írán? Týká se nás to?
Proč bychom si měli za každou cenu uchovat náš styl života, naše tradice a naši kulturu? Stačí se podívat na to, co se teď děje v Íránu. Zdá se to vzdálené, zdá se, že se nás to netýká. Omyl.
Jana Marková
Ve slepé plynové uličce budeme dřív, než napadne první sníh.
Co chtějí koaliční vládci stropovat a evropsky řešit, když plyn prostě není? A i kdyby byl, evropské řešení znamená jediné. Západoevropské ceny, nikoliv ovšem západoevropské platy.
Jana Marková
Mantra evropského volného trhu. Jinak řečeno, vezmeme si všechno, co se nám hodí.
Říká se tomu volný trh. Po listopadu 89 nám řekli, že to je jediný možný způsob, jak se stát součástí Západu. Už nám ale neřekli, že ten „volný“ trh vůbec není volný.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Řidič najel do brány Bílého domu, policie to vyšetřuje jako běžnou nehodu
Neznámý šofér v sobotu v noci autem najel do brány Bílého domu. Náraz nepřežil. K přímému ohrožení...
Odbory svolávají další protest. Vadí jim změny v zákoníku práce a důchodech
Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) pořádá 21. května demonstraci na Malostranské...
Rakušan: Fňuk, fňuk ANO je legrační. Nenecháme se vytočit, řekl Havlíček
Ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima...
Další předvolební útok v Drážďanech. Terčem byl stánek protiimigrační AfD
Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační...
Prodej rodinného domu, Krňovice
Třebechovice pod Orebem - Krňovice, okres Hradec Králové
2 100 000 Kč
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4199x