Dítě není právo. Něco, co si s trochou štěstí pořídíte přes net ve slevě. Dítě je dar.

Dítě je dar nového života, pro který je nutné spojení  muže a ženy.   A má to své logické, staletími ověřené důvody. Cokoliv jiného je degenerace společnosti. A neměla by být podporována.

Považuji naši českou  společnost za dlouhodobě velmi tolerantní. Ke všem tzv. menšinám většinou převládá názor, že když se mě to netýká, tak ať si dělají co chtějí. Maximálně jsme s lehce zdviženým obočím sledovali obskurní figurky proudící jednou ročně Prahou. Velmi dobře se dal pochopit i požadavek LGBT komunity na registrované partnerství. Byl to bod zlomu. Říkali, že dosáhli svého cíle. Považovala jsem to osobně za bod zlomu pozitivní, kdy tito lidé měli práva podobná, jako jsou v manželství. Rozhodli se žít spolu i právně, v rámci jejich stylu života, proč ne. Nikdo je neodsuzoval, nikdo tomu nekladl vážné překážky. Vyřešeno. Ne? Ne.

Najednou, se stoupající sférou vlivu už to nestačí. Už nestačí partnerství, už to má být manželství. Co na tom, že tento svazek byl a je koncipován jako svazek muže a ženy, umožňující plodit děti, a o ty se potom společně starat. Co na tom, že biologicky je podobný požadavek vzhledem k jejich orientaci nesmyslný a vlastně nemožný. Já chci a basta. A chci mít stejná práva jako vy všichni. Stejná práva na dělohu, na spermie, na děti. Že to příroda chtěla jinak? No a? Ve hře začínají být adopce. Kluk, holka, jak si kdo bude přát. No a postupně pro ty nejbohatší muže dítě z vlastní spermie se ženou, kterou si pro účel použití dělohy dočasně pronajmou. Nebo si na netu koupí holky inseminační sady v akci a prostě si tam nějakou tu spermii frknou. Že už to nezní tak roztomile, jako masírka typu, máme plné dětské domovy a těm dětem přece bude v jakékoliv „rodině“ dvou? lidí líp. (Za tím dvou je otazník schválně, neb se postupuje salámovou metodou a kdoví, jaká skupina bude uplatňovat právo na dítě příště.) Jenže podívejme se, jaké děti v našich domovech převážně zůstávají. Děti problémových rodičů, jejichž geny si nesou. Děti závislých matek, vyžadující speciální péči. Děti postižené a hendikepované. Na děti, které toto břemeno nenesou, čekají manželské páry i roky. Takže vážně věříme tomu, že právě toto těmto dětem pomůže žít jinde?

A dál? Dál děti na zakázku. Co na tom, že to úplně základní, co bychom měli dítěti dát, je právo znát a mít svoje rodiče. A teď nemluvím o tom, že někdy se stane, že to holt není možné. Mluvím o cílené, podporované a legitimní výrobě dětí pomocí surogátních matek. Co na tom, že dítě je se svojí matkou spojené tak, že sebe a ji dlouho vnímá jako jedno tělo a duši. Není já a maminka. Je to jedno veliké my, jeden celek. Co na tom, že nikdy nemá věřit, že kdy vůbec byla, natož ji poznat. O to tady přece nejde. Jeho práva nejsou teď na pořadu dne. Já chci přece předat vlastní geny. Já chci dědice, já…… Samozřejmě, že to lze chápat. Ale není to v pořádku. Na Ukrajině jedno takové  děvčátko teď přežívá v domově právě proto, že se nenarodilo zdravé. „Rodiče“ ho odmítli převzít jako vadné zboží a „matka“ si ho přece nenechá, vždyť není její. Verze o dětech z domovů dostává další vážné trhliny.

Jsou ve společnosti patologické jevy matek, co zahodí a odloží své dítě. Otců, kteří své děti nikdy neviděli a nezajímá je to. A jsou to patologické jevy těch matek, co nechtějí pomoct, ale co dítě pouze jako zboží prodají za peníze někam za oceán a jejich další osud je nezajímá. Patologické jevy rozvodů jako na běžícím páse a popírání důležitosti funkce tradičního manželství. Možná to zní tvrdě, já vím.

Pokud ale budeme jednat skutečně v zájmu dětí, jediné co budeme podporovat, bude funkční rodina muže a ženy, rodina, která má historii a stará se o všechny své členy všech generací. Je načase přestat se bát to říkat. Tyto děti možná nebudou žít ve zlaté kleci, ale budou vždycky znát své kořeny a budou se mít v dalším životě o co opřít.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nahradni-matka-porodila-dite-s-postizenim-biologicka-rodina-je-odmitla-115706