Pilotované kosmické stanice - Mir a raketoplány

Počátek devadesátých let přinesl uvolnění napětí mezi Ruskem a Spojenými státy a promítalo se to i do kosmonautiky. Následně pak došlo k dohodě mezi kosmickými agenturami obou zemí o účasti kosmonautů v programech druhé strany.

Raketoplán Atlantis u MiruNASA

Poprvé se tak na palubě amerického raketoplánu v únoru 1994 zúčastnil kosmického letu ruský kosmonaut. Do posádky letu STS-60 byl jmenovám ruský kosmonaut Sergej Krikaljov, který společně s pěticí amerických astronautů odstartoval v raketoplánu Discovery. Během téměř dvanáctidenního letu se posádka zabývala především experimenty v laboratorním modulu Spacehab, který byl instalován v nákladovém prostoru. Mezi pokusy bylo i několik experimentů připravených v Rusku.

Krikaljov také v průběhu letu - 8. února - hovořil s ruskými kosmonauty, kteří v té době pracovali na stanici Mir. Spojení bylo zprostředkováno společností ABC a zajistila ji spojová síť Intelsat. Obě tělesalétala po zcela odlišných drahách, takže k jejich většímu přiblížení nedošlo.

O rok později startoval opět v raketoplánu Discovery další ruský kosmonaut - Vladimir Titov. Tentokrát byla v letovém plánu přiblížení k ruské orbitální stanici; Discovery se k Miru přiblížil 6. února 1995. Do vzdálenosti asi 200 metrů probíhalo přibližování v automatickém režimu a poté převzali řízení astronauti. Další přibližování probíhalo za kontroly pěti televizních kamer a od vzdálenosti 30 metrů kontrolovaly vzdálenost obou těles dva laserové dálkoměry. Nakonec se raketoplán zastavil ve vzdálenosti 11,3 metru od modulu Kristall.

Po deseti minutách společného letu ve formaci se raketoplán vzdálil a pomalu obletěl celou stanici Mir. Po zhruba dvouhodinové společné činnosti raketoplán Discovery odmanévroval do bezpečné vzdálenosti a přešel na samostatnou dráhu, na níž pokračoval ve svém letu.

K prvnímu skutečnému spojení raketoplánu se stanicí Mir došlo v červnu 1995. Raketoplán Atlantis vezl na ruskou stanici kosmonauty Anatolije Solovjova a Nikolaje Budarina (19. základní posádka) a zpět odvážel 18. základní posádku, kterou tvořili Vladimir Děžurov, Gennadij Strekalov a Norman Thagard. Trojice kosmonautů na Mir přiletěla v Sojuzu TM 21, který odstartoval z Bajkonuru 14. března 1995. Raketoplán se připojil ke stanici Mir 29. června a na Miru tak poprvé v historii pracovalo současně deset lidí.

V roce 1995 se k Miru vydal raketoplán ještě jednou, a to v listopadu, kdy, kromě 968 kg zásob pro další provoz Miru, vezl v nákladovém prostoru modul DM (Docking Module). Modul DM (model 316GK) vyrobený v NPO Energija byl připojen k modulu Kristall a byl jakýmsi jeho prodloužením (délka modulu DM je 4,7 m). Pro následující lety usnadňoval připojování amerických raketoplánů ke stanici, neboť ty se díky modulu DM nedostávaly do nebezpečné blízkosti panelů slunečních baterií. Tento let si připsal ještě jedno prvenství: na ruské stanici Mir poprvé pracoval kanadský astronaut Chris Hadfield, který byl v pětičlenné posádce raketoplánu Atlantis letovým specialistou.

Připojením amerického modulu DM byl zahájen program využívání ruské stanice Mir americkými astronauty a vytvářely se zde první kroky k vytvoření Mezinárodní kosmické stanice.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] M. Grün: Přehled kosmonautiky v roce 1994, Hvězdárna a planetárium, Praha 1996
[2] M. Grün: Přehled kosmonautiky v roce 1995, Hvězdárna a planetárium, Praha 1998
[3] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[4] A. Vítek, J. Krupička: Podruhé k Miru: STS-74 - in: Letectví a kosmonautika, číslo 22, ročník 1996
[5] http://www.lib.cas.CZ/space.40/

-----
Příště: Historická výročí - květen; plánované zveřejnění: 30.4.2012.