Jsou města, o kterých člověk nepřemýšlí víc, než je nezbytně nutné. A pak jsou města, o kterých člověk sní. Že je Řím město plné památek víme všichni. Ale nezasnili jste se někdy o tom "Jak se asi žije v Římě?"
Jak se žije v Římě řidičům jsem zaregistroval na první křižovatce. Temperament místních nepřehlédnete ani náhodou. Červená na semaforu je jen návrh. Člověk přibrzdí a podle vlastního uvážení se jede dál nebo se stojí. Řidiči v Římě si tento benevolentní výklad pravidel silničního provozu mohou dovolit, tamní policie je opravdu velkorysá. Možná mají místní velkorysost v krvi, jejich každodenní život se odehrává v kulisách, kde se před tisíci lety rozhodovalo o osudech národů, které Řím ovládal. Sebevědomí, které je Italům tak vlastní, je snad inspirováno tím, že jsou potomky města, které svého času vládlo světu.
Forum Romanum je oblast, kde si můžete prohlédnout památky ze starověkého Říma, máte – li dost fantazie zkuste si zde představit ruch původních starověkých trhů, řečnění slavných rétorů a atmosféru tehdejších časů. Pak se vydejte procházkou po známé ulici Via Sacra, která Vás dovede ke Koloseu.
Člověk, který si chce Koloseum prohlednout musí mít času a trpělivosti nazbyt. To není náš případ, navíc několikahodinové fronty jako by Koloseu kradly to „něco“ z posvátné atmosféry, kterou tak trochu očekáváte, že na vás z této stavby dýchne. To vám ovšem Koloseum vynahradí po soumraku. Snad je to hrou stínů z nasvícení nebo tím, že lidé brebentící ve frontách to pro dnešek vzdali, ale Koloseum jsem měl vidět poprvé tak, jak jsem ho viděl tu březnovou noc.
Genius loci Vatikánu je naprosto odlišný od zbytku města. Jako by právě na tomto místě ulpělo víc z dramat historie než v celém městě. Švýcarská garda, osobní stráž papeže, zodpovědně a seriózně plní náplň své prestižní profese . Typická pestrobarevná uniforma gardistů je prý ušitá podle návrhu, který zpracoval samotný Michelangelo Buanorti. Posuďte sami….
Místo tradiční projevu papeže Urbi et orbi, honosná architektura chrámů, barvy i zpracování maleb a fresek je podívaná, která bezpochyby osloví i návštěvníky budoucích století. Přes všechnu krásu a uměleckou hodnotu těchto míst má člověk pocit, jako by se náhle ocitl daleko od onoho veselého, uvolněného italského Říma, jehož obyvatelé tolik kladou důraz na radost ze života. I mezi vřavou turistů cítíte, že zde je prostor k rozjímání.
Po prohlídce Vatikánu nahodile zamíříme do první kavárny, která nám padne do oka. Jestli je v Itálii něco hodně těžké, pak je to sehnat špatnou kávu v místních kavárnách. Od 60ti centů dostanete tradiční espresso, které má ten správný říz, prakticky všude. Pravda, Starbucks má i v Římě své příznivce, ale místní k nim rozhodně nepatří.
Čím víc poznávám místní kuchyni, tím více chápu pověstnou italskou lásku k životu, protože už jen jejich pokrmy jsou inspirativní zážitek. Vzhledem k tomu, že v Římě můžete při výběru restaurace stěží šlápnout vedle, je lepší nechat se vést vaší momentální náladou a intuicí. My jsme tímto způsobem z ulice mimoděk vběhli do restaurace La Teatro a nelitovali jsme. Při výborné večeři můžete sledovat divadlo na jevišti nedaleko vašeho stolu. Překrásný, nejen gastronomický, požitek.
Při večerní procházce starými uličkami se zastavte a zavřete oči. Cítíte ten teplý vzduch provoněný oregánem? to je Řím – město měst.
